Life of Pie - červnová výzva The Daring Bakers

Už nějakou dobu mám možnost sledovat projekt The Daring Kitchen, ať už přímo na jejich stránkách, tak prostřednictvím různým foodblogů, jejichž autoři jsou do projektu oficiálně přihlášeni. Jsem odjakživa individualista a chci si dělat věci po svém. Tudíž ve chvíli, kdy mě měsíční výzva nezaujme, nedonutím se do ní. A proč taky? Peču ostatně pro radost, že... Proto jsem zvolila takovou nenásilnější formu účasti - kdy budu chtít. Minulý měsíc, kdy jsem se těšila, že se poprvé zapojím, ač "neofiko", byla pro mě výzva naprosto nezajímavá - The Princess Cake, takový ten velký, tučný, suchý, máslový dort...fuj! Pro mě zcela odpudivá kombinace. Teď v červnu jsem se konečně dočkala! Autorka výzvy, Rachel z blogu Pizzarossa, nám dala za úkol upéct minimálně jeden ze čtyř koláčů - Crack pie, Chocolate-Caramel tart, Crostata di Marmellata, nebo Double crust apple pie.

Původně jsem sympatizovala nejvíce s dvojitým jablečným koláčem nebo Crack pie, na italskou marmeládovou Crostatu podobnou našemu lineckému těstu jsem neměla chuť vůbec a u čokoládovo karamelového dortu jsem se říkala, že na něco tak hutného a přeslazeného tedy chuť taky nemám. Až do chvíle, než jsem si přečetla ohlas na tento koláč na Z ghetta blogu. Po přečtení příspěvku se mi vyloženě začaly sbíhat sliny a bylo jasné, že mou volbou pro tuhle výzvu bude právě tahle dobrota. Včera byl takový neslunečný, ne moc teplý den, takže podmínky ideální (v letních dnech mívám chuť spíše na ovoce, než na hutnou čokoládu).

Rozhodla jsem se, že udělám všechno opravdu přesně dle postupu, když už je to ta Challange (dobře, možná drobné nuance se objevily...).

Potřebovala jsem:

Na těsto:
250g hladké mouky
125g másla (může být i Hera, chuť těsta není dominantní)
1 žloutek
1 lžíce vody
cukr dle vašeho uvážení (já dala krystal, trochu od oka, moc nesladím)
Na karamel:
100g cukru krystal
půl kelímku smetany ke šlehání
Na čokoládový krém:
1 a půl tabulky kvalitní hořké čokolády (já použila čokoládu na vaření)
druhá půlka kelímku smetany ke šlehání
200ml mléka
2 vajíčka

Příprava není náročná, jen si musíte předen promyslet časové rozvržení, různé fáze je třeba mít načasované. Já udělala jako první v klidu těsto. Je zde použito Pâte sablée, se kterým už jsem měla možnost se seznámit dříve, při pečení Citronových košíčků a la cupcakes. Dle postupu by se mělo pracovat na vále, ale já prostě nemám ráda zapatlanou celou pracovní plochu a lepkavé žmolky těsta. Proto jsem vše spáchala v míse. Nejprve se vypracuje mouka s na kostičky nakrájeným máslem - vznikne takový hrubý písek. Zvlášť jsem vyšlehala metličkou žloutek s lžící vody, až vznikla světlejší pěna. Tu jsem pak nalila doprostřed písčitého základu. Krátce vše spojíme, jen do chvíle, než vznikne hladké krásné těsto. To jsem pak dala alespoň na 15 minut do lednice (s příslibem, že se s ním bude lépe pracovat).

Připravila jsem si všechny ingredience na karamel a krém, ale zatím jsem s nimi nic nepodnikala. Zapnula jsem troubu na 180 stupňů a jala se těsto vyválet (moje nejmíň oblíbená část). Upatlané pracovní ploše jsem se tedy stejně nevyhnula. Vzhledem k tomu, že koláčovou formu je třeba vymazat a vysypat, namačkáním těsta ve stylu cheesecake bychom to zrovna nevyhráli. S těstem jsem se chvíli prala, neb nešlo kloudně vyválet, aniž by se potrhalo. Nakonec se mi jakš takš povedlo vyválet jakýsi tvar, alespoň v dostačující velikosti, který jsem přemístila do připravené formy a prsty dotvarovala a vyvýšila okraje.

V tomto případě je nutné těsto na dně propíchat vidličkou, aby se nezvedlo.

Takto připravený korpus jsem dala do vyhřáté trouby na 10 minut - nezapomeňte ho potom vyndat! Troubu nevypínáme.

Během této doby jsem započala vyrábět karamel.

Jednoduše dáme do jednoho kastrůlku zahřívat smetanu a do druhého, většího hrnce, cukr. Až cukr začne sám od sebe karamelizovat, můžeme začít míchat. Ve chvíli, kdy máme tmavý, hladký karamel, přilijeme k němu zahřátou horkou smetanu. Děsila jsem se, že to bude prskat a celé se to srazí, ale nic z toho se naštěstí nekonalo, jen to chvíli intenzivně bublalo a při míchání trochu pálilo do ruky. Nakonec se ale vše krásně spojilo v karamelový hustý krém, který takto odstavíme. Tady přišel můj kámen úrazu, jen se ve mě vznítil nečekaný, zcela chorý reflex - na prst jsem nabrala trochu karamelu z okraje hrnce - vypadá tak krásně. Bolest mě (opravdu zatmění mysli) najednou tak překvapila, že mě nenapadlo nic lepšího, než prst rychle strčit do pusy. Hodinu jsem pak  chodila s vyplaženým jazykem, neb uvnitř pusy se bolest nedala vydržet. Ještě celý den jsem měla poškozené pohárky na špičce jazyka - asi něco jako trest pro nedočkavé kuchařky...

Plotýnku nevypínáme, ihned na ni dáme zahřívat druhou várku smetany na krém. Já do

smetany přidala i polovinu připraveného mléka, tedy 100ml (dohromady nám to dává se smetanou 200ml). Necháme zahřát těsně pod pod varu a vhodíme nalámanou čokoládu. Ve

zbytku mléka vyšleháme dvě celá vajíčka a do takto rozšlehané pěny přilijeme odstavenou rozpuštěnou čokoládovou hmotu. Vše krátce pomísíme.

Teď už stačí do předpečeného korpusu vlít karamel a rozetřít ho po celé ploše (je ho jen tak akorát, aby se opravdu dostal všude) a nakonec navrch nalít čokoládový krém. Takto připravený koláč vložíme do trouby na dalších 30 minut.

Když ho budeme vyndávat, bude se čokoládová vrstva tak rosolovitě třást - to je v pořádku. Pak už jen netrpělivě počkat, až vychladne, poprvé rozkrojit a těšit se z jeho dokonalosti - vypadá na pohled opravdu krásně, což bohužel nejde na fotkách dost dobře zachytit.

Já jsem za tuto červnovou challange opravdu ráda, neb tenhle koláč určitě zopakuju, ať už jen tak, nebo ve chvíli, kdy budu chtít udělat něco opravdu reprezentativního (spoustu koláčů vypadají i chutnají skvěle, ale nakrájené prostě nejsou tak dokonalé...).

Bezlepkový makový koláč s jablíčky a bezinkovým krémem

Tento koláč je celý vlastně sám o sobě dost specifický. Jednak je dělaný jako koláč na přivítanou pro moji rodinu, rodiče a bráchu, kteří se vrátili z dovolené a jednak je tedy dělaný přesně na míru - je zcela bez lepku a bez cukru! Přesto zmizel rychleji, než jsem si myslela. Celý jsem si ho, od základu až po krém, sestavila a vymyslela sama a přesto to byla neskutečná rychlovka! Je zvláštní, jak vše závisí na náladě. Občas mám vyloženě potřebu udělat nějaký experiment, něco, co jsem ještě nedělala. Naopak jsou dny, kdy mě  těší udělat něco podle tradiční receptury a těšit se pak z precizního výsledku.  Mimochodem, to mě čeká zrovna dnes, rozhodla jsem se uskutečnit výzvu z Daring Kitchen, ale o tom až zase příště :P

Na těsto:
cca 100g mletého máku
hrst mletých mandlí
3 vajíčka
1 sáček pudinkového prášku (retro edice, příchuť banán-karamel)
javorový sirup
5 polévkových lžic bílého jogurtu
1 větší jablko
Na krém:
1 tvaroh v papíru
2 lžíce másla nebo Hery
3 lžíce bílého jogurtu
4 lžíce bezinkového sirupu
meruňková marmeláda

Těsto je hrozná rychlovka, proto hned můžeme zapnout troubu na 170 stupňů. Do mísy nasypeme mák, rozemleté mandle, pudinkový prášek a přidáme všechny "mokré" přísady - vejce, jogurt, javorový sirup. Zamícháme, aby vznikla kompaktní hmota - těsto bude docela husté.
Vymažeme máslem menší dortovou formu a těsto vlijeme. Navrch nastrouháme jablko, můžeme jich použít klidně víc, jablíčková vrstva pak bude tlustší. 

Pečeme krásnou půl hodinku ve vyhřáté troubě.

Na krém si nejprve samostatně ručním mixérem vymixujeme tvaroh, jogurt a máslo na jednolitý krém. Přidáváme bezinkový sirup (opravdu tam pak bude cítit, dokonce je dominantou celého dortíku!) a decentně meruňkové marmelády (vím, v sirupu i marmeládě cukr je, ale v tomhle decentním množství to tolik neublíží), celé opět promixujeme, ochutnáme, zda vyhovuje a hotovo.

Dortík po půl hodině vytáhneme, necháme ho aspoň 10 minut odpočinout, pak objedeme okraje a odstraníme odnímatelnou stěnu formy. Vhodnou kuchyňkou pomůckou (nějak prostě nedokážu pojmenovat tu věc, která se na to používá...) opatrně uvolníme dortík ode dna a přeneseme na námi požadované místo. Navrch naneseme krém a pokud vám na dně formy zbyla malá vrstva těsta jako mně, jeho ideální využití je rozmixovat ho na jemnou drť a posypat dort, vypadá pak mnohem efektněji :-)

Tento experiment se mi opravdu vyvedl, byla jsem s ním i se sebou spokojená a žehnala jsem si za nápad s bezinkovým sirupem, se kterým pár pečících experimentů ještě na 100% provedu! Dodá totiž celému výtvoru opravdu specifickou chuť a v kombinaci s mákem, jablíčky a meruňkovou marmeládou  vznikla až překvapivě vyvážená, harmonická chuť.

Citronové "cupcakes" bez cukru

Taky jste se tak hrozně těšili, až bude pátek odpoledne? Já tento týden opravdu velmi. Nejen, že je tady jedinečná šance naprosto beztrestně se věnovat všem zábavám, smyslům a nesmyslům, co chci (mám definitivně po zkouškovém, hurá!), ale pro mě víkend představuje i další pečící zážitek. Jen ještě nemám přesně naplánováno, co to tentokrát bude.

Dnes vám představím svoje "tak trochu jiné"cupcakes. Jiné proto, že postup se nikterak nedrží tradičních receptů na tyto oblíbené dortíky, ale jsou speciální ještě něčím. Jsou zcela bez cukru. Dělala jsem je nedávno pro moji mamku a bráchu, kteří z různorodých důvodů klasický cukr nekonzumují. Musím říct, že byli z mých košíčků nadšeni a i já sama jsem zcela předčila svoje očekávání, jak chuťově, tak i vzhledem! Titulku "bez cukru" se nelekejte, jde to opravdu i bez něj, stačí ho vhodně nahradit. Já třeba použila javorový sirup, který se stal kromě náhražky cukru i originální součástí receptu.

Co jsem použila:
Těsto jsem zvolila Pâte sablé – křehké sladké těsto, pro svoji strukturu volně přeloženo jako pískové
150g másla

3 žloutky

225g hladké mouky

javorový sirup dle chuti

špetka soli

Na krém:

1 tvaroh v papíru (ne ve vaničce)

lžíce másla

šťáva ze 2-3 citronů

kůra cca z půlky citronu

javorový sirup

Kromě toho:

mleté mandle

Těsto Pâte sablé jsem dělala poprvé a byla jsem opravdu zvědavá, jak dopadne, jak bude chutnat a především, jak bude ladit s krémem. Dopadlo výtečně! Správně by se mělo nejprve utřít máslo s cukrem (nechápu, co pořád všude mají s tím "utřením do nadýchané pěny", nevím jak vám, ale mně utření másla nikterak nadýchané nepřijde...). Utřeme tedy krátce máslo s javorovým sirupem. Po jednom přidáme oba žloutky a nakonec mouku. V případě potřeby lze přidat lžíci vody, ale myslím, že to potřeba nebude. Pozor, ať těsto není příliš řídké. Vypracujeme hladké a voňavé těsto a uložíme ideálně na hodinu do lednice.

Připravíme si ideálně silikonové formičky na muffiny a mačkáme do nich těsto, aby kopírovalo tvar formičky. Pokud nechceme mít dno moc vysoké a chceme spíš více krému, můžeme dno propíchat vidličkou, nebo ho zatížit papírem s fazolemi. Já to neudělala, měla jsem dno vyšší a po naplnění krémem to opravdu připomínalo cupcakes - tohoto postupu jsem nelitovala.

Troubu předehřejeme na 180 stupňů a necháme košíčky péct cca 25 minut (samozřejmě kontrolujeme).

Na krém v misce prošleháme ručním šlehačem tvaroh (který opravdu nesmí být ve vaničce, krém by byl příliš řídký a na košíčkách se roztékal) a cca lžíci másla (já nemám ráda moc máslové krémy, proto jsem přidala jen symbolické množství kvůli konzistenci). Přidáme šťávu a kůru z citronů a opět libovolné množství javorového sirupu.

Upečené košíčky plníme krémem dokulata a na závěr posypeme mletými nebo rozdrcenými mandlemi.

Pokud si zkusíte takhle při pátku pár košíčků, "falešných cupcakes", nebudete litovat :-)

Řepový dortík bez mouky

Těšila jsem se, že sem budu moct dát letní recept na úžasný melounový cheesecake, který jsem vymyslela nedávno, ale v tomto počasí to není ani trochu tématické. Místo toho se mi při pohledu z okna vybaví vzpomínka na jeden taktéž nedávný povodňový den, kdy to venku vypadalo jako před apokalypsou a já se zavřela doma a měla vyloženě chuť udělat si něco dobrého. Tenhle naprosto originální dortík byl skvělá volba. Nejen, že je bez mouky, ale je krásně svěží, lehký a neskutečně vláčný! Pokud tedy nemáte rádi suché neklouzavé buchty jako já, bude tohle šálek vašeho čaje :-)

Tímto dortíkem jsem se inspirovala na jednom blogu zaměřeném na bezlepkové vaření a pečení Veselé Borůvky, inspirací mi byla také březnová výzva The Daring Bakers, Hidden Veggie. S mrkví nebo cuketou jsem již pracovala při pečení nesčetněkrát, proto jsem chtěla vyzkoušet něco nového. V tomto případě je řepa v dortu "propašovaná" díky kakau tak dobře, že nevědomý by jistě ani nepoznal.

Vůbec se nebojte červené řepy, pokud ji máte rádi, potěší vás i na sladko. Potěší vás možná, i pokud ji jinak rádi nemáte. Předsudky o řepě v podobě rozblemcaného "kompotu" ve školní jídelně už jsou dávno passé, je čas dát šanci červené řepě jako moderní surovině.

Co jsem použila:

1 kus červené řepy (ideálně předvařené)

1 jablko

špetka jedlé sody

3 lžíce kakaa

3 lžíce medu

1 lžíce oleje

3 vejce

4 lžíce kokosu

200g mandlí

špetka soli

mandlová esence

Na krém:

1/2 balení velkého bílého jogurtu

kokosu kolik snesete

půl balení velké lučiny (nebo 1 malá)

Řepu (již uvařenou a oloupanou, pokud jste nesehnali předvařenou, kterou prodávají v Bille či Kauflandu) nakrájíme na kostičky. Jablko oloupeme a zbavíme jadřinců, taktéž nakrájíme na kousky. Do misky k řepě a jablku přidáme vajíčka, lžíci oleje a pár kapek mandlové esence (není samozřejmě nutná), tři lžíce medu.

Vše rozmixujeme tyčovým mixérem nebo v robotu.

Mandle umeleme, nasekáme, zkrátka docílíme mandlové drti a vsypeme spolu se všemi suchými ingrediencemi (kokosem, kakaem, jedlou sodou a solí) do již připravené řídké směsi.

Zamícháme a vlijeme do dortové formy, jejíž dno jsme si předem vystlali pečícím papírem.
Pečeme na 160 stupňů cca 50 minut (špejle vyjede čistá).

Krému docílíme naprosto jednoduchým utřením půlky balení lučiny a jogurtu s bohatou dávkou kokosu. Zdobíme, nebo naneseme na celý upečený dort. (Já nazdobila dort jen na focení a jelikož mi bylo líto zbylého krému, potřela jsem následně bohatě celý dort - je škoda někde vynechat!) :-)

Čokoládovo višňové pudinkové lívanečky

Po příchodu domů z práce jsem cítila, že nejprve musím potěšit svůj žaludek něčím teplým a dobrým, abych si trochu zlepšila náladu, která je u mě dnes jako na houpačce. Rozhodně jsem ale neměla náladu na nákup, takže paleta surovin v lednici nebyla úplně nejpestřejší. Honila mě mlsná, dala bych si...lívance? Palačinky? Slané? Sladké?! Vylučovací metodou jsem nakonec zvolila sladké lívanečky. Tradiční varianta už je ale poněkud nudná, proto jsem se rozhodla vyzkoušet něco nového.

Použila jsem:
2 vajíčka

250g tvarohu (vanička)

1 a půl sáčku pudinkového prášku

mléko

Kromě toho:

2 nektarinky

jahodová marmeláda

Jak jste ji jistě všimli, v těstě jsem nepoužila ani mouku, ani cukr (ten bych nemohla použít ani kdybych chtěla, všechen padl na včerejší bezinky). Sladidlo tady ale skutečně není potřeba, nahradí ho sladká marmeláda a nektarinky. Mouku jsem nahradila pudinkovým práškem, konkrétně Retro edice čokoláda - višeň. Na fotce je sice lískový oříšek, ale jde o jiné balení :-)

Všechny přísady na těsto tedy metličkou důkladně prošleháme, mléko přidáváme podle oka, dle toho, jak chcete mít těsto řídké. Smažíme tím nejklasičtějším z klasických způsobů (pokud máte lívanečník, bude to samozřejmě vypadat estetičtěji). V tomto případě doporučuji udělat opravdu malé lívanečky, bude se vám s těstem lépe pracovat, je jaksi křehčí, než to obyčejné. Netřeba smažit dlouho, stačí půl minuta z každé strany, je-li pánev dost rozpálená

V kombinaci s nektarinkou a domácí jahodovou marmeládou to nemělo chybu. Pokud marmeládu vynecháte, je to vlastně docela zdravá (žádný cukr, jen z ovoce) svačinka, snídaně či večeře.

Hnědé barvy se nelekejte, opravdu nejsou spálené, to jen příchuť pudinkového prášku zapracovala :-)

Bezinky naší Jezinky

Taak, kuchyň ještě ulepená, ale hezky zčerstva se jdu podělit o moje první zážitky s bezovým sirupem. Jeho sezónu jsem ještě stihla na poslední chvíli. Asi nejkomplikovanější na tom všem bylo najít ten správný recept. Všude se píše a říká něco jiného, někdo dělá sirup za studena, aby zůstaly zachovány cenné látky bezu, jiní ho zase převařují, aby předešli plesnivění a předčasnému kažení. Co si z toho vybrat? Snad ani jeden publikovaný postup se neshodoval s jiným. Nakonec jsem vsadila především na svou intuici a selský rozum a inspirovala se receptem jednak z Věruščiny kuchyně a jednak receptem od "skoro tchýně". A něco si udělala, jak už mám ve zvyku, prostě po svém.
Sirup už je ve skleničkách a lahvích a musím říct, že je vynikající. Jestli nám i vydrží, poreferuji, až to bude aktuální.
Nicméně těm, kdo se na tento božský mok teprve chystají, bude možná užitečný můj popis :-)

Co jsem použila:
4 litry vody
80 květů černého bezu
2 kg cukru
3 větší citrony
citronová kůra
4 lžíce kyseliny citronové
ten největší hrnec

Předesílám, že z tohoto množství mám sirupu opravdu hodně, tak, že ho můžu rozdávat (i když třeba se pletu a než se naděju, bude pryč...). Zvažte tedy sami, zda ho chcete napoprvé dělat takové neuvážené množství jako já (nemusel se povést, že...) a také, zda na to máte vůbec vhodný hrnec (ten můj byl skutečně jen tak tak, až po okraj). 

Údaje o množství použitých květů se taktéž všude různily, proto jsem po vlastním uvážení zvolila toto množství - všechny květy, co jsme natrhali :-) a na škodu to rozhodně není!
Nejprve jsem tedy všechny květy v cedníku důkladně oprala, aby nás ve šťávě nepřekvapil později nějaký konzervovaný brouk, nebo tak.

Ve varné konvici jsem postupně převařila 4 litry vody a nalila do hrnce. Všude psali a výslovně podotýkali, abychom nechali vodu úplně vychladnout! Jak jinak, já jsem to nevydržela a ponořila květy do ještě teplé vody (ne horké) - nestalo se vůbec nic, za následek to možná mělo jen jedinou věc - sirup je tmavší, což mně osobně ale vůbec nevadí. Až voda vychladla úplně, uložila jsem hrnec s ponořenými květy do lednice a nechala do druhého dne, vyšlo to nějak skoro přesně na 24 hodin.

Vzala jsem další stejně velký hrnec (to je úskalí č.2, ačkoli se to případně dá vyřešit více nádobami a následným slitím zpět do původního hrnce) a přes obyčejnou čistou kuchyňskou utěrku jsem vodu slila. Květy jsem před vyhozením pořádně vyždímala.

V tuto chvíli jsem dala hrnec zahřívat na sporák a připravila jsem si cca 2kg cukru (všude radí toto množství na zhruba o polovinu menší množství vody, ale mně je prostě proti srsti někam sypat tak gigantické množství cukru - tohle moje je vyjevilo jako zcela dostačující!), šťávu ze tří citronů, 4 lžíce kyseliny citronové a trochu citronové kůry. Všechny tyto ingredience vhodíme do hrnce a zahříváme, zvolna, jen tak, aby se cukr rozpustil (tekutina by měla mít jen tak okolo 30-40 stupňů - odhadnete prstem, prostě příjemně teplá, ne vlažná, ne horká). Můžete se pokusit jen tak z legrace posbírat nějakou bílou pěnu, ale říkám vám - nemá to cenu :-)

Pak už hrnec odstavíme a přichází na řadu uskladňovací část.
Je potřeba připravit si sklenice či skleněné lahve, které lze opravdu pevně uzavřít.
Dále je dobré mít doma nějaký druh tvrdého alkoholu (já použila Tullamorku), kterým důkladně vypláchneme všechny sklenice a ještě trochu kápneme na každé víčko. Do takto připravených nádob lijeme sirup naběračkou (pokud máte stejně plný mega hrnec jako já, jinak to ani nejde) nejlépe přes trychtýř s cedníkem.
Pořádně utáhneme uzávěry, necháme zcela vychladnout a pak skladujeme v lednici nebo sklepě (haha, půlku mojí lednice budou asi ode dneška okupovat Bezinky naší Jezinky) :-)

Tvarohový koláč s rebarborou a pistáciemi

Začnu něčím aktuálním. Používat sezónní suroviny není jen úsporné opatření našich babiček. Když se zamyslíte a zaposloucháte do řeči vlastního těla, uvidíte, že sám organismus si o ně říká. Vím, že s rebarborou tu bruslíme na tenkém ledě. Někdo ji miluje, ale někdo nesnáší a při pomyšlení na babiččinu rebarborovou buchtu s drobenkou se mu obrací žaludek. Ostatně ale jako u všech surovin, jsou i u rebarbory modernější způsoby, jak ji připravit.
Pokud někomu vadí její výrazná kyselá a trpká chuť, máme taky řešení. Stačí rebarboru krátce povařit ve vodě a přesně tyto vlastnosti ztratí. Když navíc ještě zkaramelizujete cukr a s rebarborou smícháte, máme sladkou směs, skoro jako jablíčka do štrúdlu. Připravit rebarboru o svou typickou chuť mým záměrem ale rozhodně nebylo.
 Můj první pokus s ní, pudinková buchta se strouhankovou drobenkou, dopadl nic moc. Po dlouhé době se mi něco nepovedlo dle mých představ a byla jsem z toho celá špatná. Nevěděla jsem ještě, jak rebarbora reaguje a nechala buchtu péct déle, než jsem měla.
Můj druhý pokus, kynuté koláčky s rebarborou a jablky, dopadl o poznání lépe, ale taktéž to nebyla ta pravá rebarborová slast.
Až na potřetí! Tento lehký a svěží koláč bych se ani trochu nezdráhala nabízet někde v kavárně jako hlavní sezónní dezert. Právě jsem dojela poslední kousek a s lítostí odnesla dno dortové formy do dřezu. Jdu se tedy podělit.

Suroviny

Na těsto:
125g měkkého másla nebo Hery
moučkový cukr dle Vaší chuti
cca 400g hladké mouky
půl kelímku smetany
1 vejce
Na náplň:
1 vanička tvarohu
druhá půlka smetany
2-3 lžíce vanilkového pudinkového prášku
cukr dle Vaší chuti
1 balení vanilkového cukru
2 vejce
rebarbora (množství záleží na Vás, pokud ji chcete na začátek jen pro zpestření chuti, dejte jí jen trochu na dno, já dala až cca do 3/4 formy)
Něco navíc:
mouka na vál a na vysypání formy
máslo na vymazání
dvě lžíce horkého rozpuštěného medu
nasekané pistácie

A teď jak na to. Máslo s cukrem chvíli potrápíme mixérem, až vznikne nadýchanější krém. Vmícháme hladkou mouku, smetanu a vejce a rukama uhněteme kompaktní těsto. S moukou pracujte dle vlastního uvážení, v původním receptu bylo dokonce 250g, což absolutně neodpovídalo! Těsto by se v konečném výsledku nemělo lepit na prsty a mělo by držet tvar. Vypracované těsto můžeme nechat v míse, nebo zabalit do potravinářské folie a dáme ideálně na hodinu odstát do lednice.

Mezitím si můžeme připravit rebarboru. Neloupeme, nevaříme, jen důkladně omyjeme a odkrájíme ošklivé konce. Nakrájíme na co nejdrobnější kostičky.

Na náplň si prošleháme tvaroh, smetanu, pudinkový prášek, cukr a vejce. Já přidala kapku mandlové esence.

Odleželé těsto můžeme buď rozválet na pomoučené pracovní desce a dnem dortové formy vykrojit kruh. Ze zbytku rozváleného těsta pak vykrájíme pruhy jako stěny. V tomto případě vám ale s největší pravděpodobností těsto zbyde a tak jako tak ho budete muset někam přidat. Proto je možná jednodušší varianta rovnou testo rukou nahníst do vymazené a vysypané formy, podobně, jako to děláme s cheesecakem. Na dno dáme pokrájenou rebarbou (jak už jsem zmiňovala, množství si dejte dle sebe, pokud ale dáte málo, tvarohovou náplň udělejte z dvojnásobné dávky!), kterou zasypeme cukrem a na vrch nalijeme tvarohovou náplň. Takto připravený koláč dáme péct do trouby vyhřáté na 160 stupňů na cca 45 minut (každá trouba peče jinak pochopitelně, takže hlídat!).

Když je koláč upečený, rozehřejeme v mikrovlnce med a nalijeme ho rovnoměrně na vrch koláče. V mixeru rozdrtíme pistáciové oříšky (vyloupané samozřejmě :-) ) a posypeme. Med i pistácie koláči dodají šmrnc, proto nebuďte líní a zmíněné suroviny opravdu použijte :-)

Konečně jídlo...

Za posledních pár měsíců se mi fotky jídel a víkendových dobrot v počítači už trochu přemnožily. A já pořád ne a ne začít je publikovat. Až teď, za parného léta jsem si konečně řekla "jdu na to!". 
Vaření a pečení obzvlášť se stalo víc než koníčkem, víc než zálibou. Stalo se spíš takovou malou posedlostí. Usoudila jsem, že takto se nyní odreagovává moje kreativní a umělecké já, od studií ekonomiky a práce v bance, zkrátka analytické a pragmatické já do kuchyně nechodí, tam je doma můj vnitřní umělec. Nikdo by to do mě nikdo neřekl, jako malá jsem byla rebel a během dospívání se ze mě stávala vrcholně emancipovaná osoba. Ovšem s překvapením všech, jsem našla kus sebe v bezpeční mojí kuchyně.
 Ráda v kuchyni zkouším nové věci a trendy, nebojím se žádné suroviny ani koření a svou fantazii mísím s inspirací těch, co už něco vyzkoušeli. Občas dostanu náladu i na "klasiku" a tradiční věci, ale vždy se do toho stejně vmísí kus fantazie a já mám potřebu něčím si to ozvláštnit.

Těšte se tedy na postupné publikování mých výtvorů, abych dohnala tne skluz :-)

A moje předsevzetí je: nehromadit fotky v počítači, ale po pečení dát vše rovnou na blog!

Prague Food Festival

Neodpustila bych si zapomenout na zmínku o zážitku z letošního Prague Food Festivalu. Na to, že většina lidí asi jedla promoklá v hemžícím se davu, jsme si to skutečně užili - a nebyli jako většina. Nezažili jsme žádné dlouhé fronty a zaplněné uličky a stoly, ani promoklé boty. Chvílemi nám dokonce notovalo k jídlu i sluníčko.
Je samozřejmá věc, že původních 10 Grandů jakožto platidlo, vám k uspokojení stačit nebude. My jich spotřebovali na osobu zhruba 30 a odcházeli jsme se spokojeným pocitem v břiše i na duši.

Velice ráda bych zmínila jídla, která mě opravdu potěšila.
Hned v úvodu, v podstatě jako moje první ochutnávka, to byla restaurace Aureole Fusion Restaurant § Lounge, se svou Vepřovou panenkou pečenou medium v třešňovém kouři a vepřovým kolínkem vařeným sous-vide s pekingským kořením, omáčka Hoisin, mačkané brambůrky, okurková Tapioca. Nevěřila bych, že třešňový kouř bude skutečně cítit.

Jako další mě nadchnul Přírodní kozí sýr pečený v listovém těstě s mladým špenátem, fenyklovým pyré a omáčkou z rozinek a růžového pepře, jakožto jeden k krásných výtvorů osvědčené Chateau st.Havel (viz zážitek z Grand restaurant festivalu)

O troufám si říct skoro nejlepší zážitek se postaral Yasmin hotel, Noodles a to dokonce svými dvěma festivalovými specialitami. Prsíčka z perličky na ragout z lišek a římské noky s čerstvým libečkem neměla chybu! 
Neodolala jsem a zkusila jsem i jejich Tak trochu jinou krupicovou kaši - studená a šlehaná s melounem a medovými chipsy. Ač někomu může znít krupicová kaše obyčejně, pro mě se stala dezertem festivalu č.1!

Předposlední favorit, tentokrát v sekci předkrmů, Hovězí BIO tataráček s křenovou zakysanou smetanou na celozrnném chlebíčku, lahodil chuti i oku, celá nabídka restaurace Le Grill restaurace se zahradou @ Kempinski byla ostatně lákavá.

Poslední úžasnost, kterou chci zmínit, jsem bohužel v návalu zvířecího instinktu nezvládla vyfotit. Jedná se o Pivovarský dům a to i přesto, že nejsem jinak žádný pivař, ba naopak. Musela jsem ale obětovat celých 8 Grandů a to za sestavu: Palačinka se světlou pivní marmeládou & banánové pivo; zvěřinové ragú na Porteru v pivním košíčku & Russian Imperial Stout 21 % a topinka se sýrovou pomazánkou & India Pale Ale 15 %. Přiznávám ale, že všechny tři skleničky piva jsem vypít nezvládla.

Rozhodla jsem se, že nebudu zmiňovat to, co mě zklamalo, neb to vlastně ani nestojí za zmínku a nikterak mi to zážitek nezkazilo. Toho pozitivního bylo o poznání víc a příště si beru s sebou pořádný foťák a taky jedno předsevzetí do kapsy: Udržet se na uzdě a nejdřív fotit, pak jíst :-)

Ambiente - Brazilero

Tento kulinářský zážitek jsme absolvovali díky mému bratrovi, který si jakožto odměnu za úspěšné přijímačky na osmileté gymnázium mohl vybrat libovolnou restauraci, kam to všichni půjdeme oslavit. Jeho volba byla docela překvapující, nicméně zasloužila se o docela netradiční zážitek.

Zavítali jsme tedy do restaurace Brazilero, v ulici U radnice, v těsné blízkosti Staroměstského náměstí, na stránky restaurace se podívejte přímo tady.

                                  
Máte na výběr ze dvou možností sestavy menu. První varianta je pouze salátový bufet, což by ale byla osudová chyba, neb byste přišli o všechna ta masíčka, kvůli kterým byste Brazilero jistě navštívili především.
Další možností je tedy churrasco - rodízio a salátový bufet, degustuj co zmůžeš, běžná cena 665Kč na osobu, od pondělí do pátku při zaplacení do 18h.za speciální cenu 495Kč.

Postup spočívá v tom, že si naberete libovolné množství ze salátové části (jestli budete tak hladoví a neznalí jako my, naberete si od všeho a pak s úděsem zjistíme, že se vám na tentýž talíř má vejít i maso) a vrátíte se zpět ke stolu. Pakliže je váš papírový tácek na stole otočený zelenou barvou nahoru, je to signál pro číšníky, že jste připraveni na žranici. Pokud by byla nahoře barva červená, teoreticky by vám neměli nic nabízet (zkuste si tipnout, zda to funguje...?).

My ze salátového bufetu vyzkoušeli a pochvalovali si především toto:
Pečená karotka (malé mrkvičky v jakési marinádě z olivového oleje a pomeranče, skvost!),
fenyklový, jablečný a krevetový salát, marinované lilky a lilkové rolky s riccotou, plněné ředkvičky, palačinka plněná lososem.
K dispozici byly také různé druhy sushi.

Masová dotace byla poměrně bohatá, kromě masa se podával třeba i grilovaný ananas a jako příloha se daly vyžádat smažené banány v krustičce, do kterých jsem se zamilovala.

Z mas pro nás asi největší lahůdka byla hovězí svíčková s parmazánem, vepřová panenka na rozmarýnu, kuřecí prsa obalená slaninou (nejlahodnější v kombinaci se smaženým banánem) a kuřecí srdíčka s česnekem a bazalkou. Jako specialitu jsme ochutnali lososa se sladkokyselou omáčkou z exotického ovoce.

Jednotlivé druhy masa vám číšníci odříznou přímo na talíř z celého kusu masa nebo velkého špízu, se kterým obchází všechny hosty.
                                         
Jako další specialitu jsme okusili chřest přelitý bešamelovou omáčkou. Názory se různily, od úplné nechuti až k nadšení.

Nevýhodou je, že k takto vydatnému jídlu potřebuje většina lidí hodně pít a litrová karafa vody zde byla k dispozici za cenu 100Kč. Na druhou stranu, námi zvolené červené víno bylo opravdu vynikající, mohu jen doporučit.

Celkově vzato, návštěva Brazilera je určitě vhodná při nějaké zvláštní příležitosti, když chcete zažít netradiční zážitek v trochu jiném duchu, než objednání jídla z jídelního lístku.
Pro běžné návštěvy bych ale tento podnik nezvolila, obědvat nebo večeřet za tolik peněz není zrovna nezbytné, což je spojené s dalších nešvarem - nutí vás to k přejídání (ve stylu když už jsme si to zaplatili, musíme toho sníst co nejvíc...). Věřím ale, že jednou, až zase bude vhodná příležitost, se do Brazilera ráda vrátím.