Insta Vánoce zaneprázdněné blogerky

Nemá cenu se opakovat. Taky nemá cenu zahltit blog recepty na cukroví TEĎ, když už Vám všem talíř cukroví dávno voní na stole. Zkrátka, tuhle vánoční sezónu jsem, jak bych tak řekla, blogersky úplně projela. Na druhou stranu, vyzkoušela jsem si, jaké to je v praxi "obchodovat" s jídlem a také si ověřila to, že tohle se dá opravdu dělat jen s láskou, protože to stojí, ostatně asi jako většina podnikání, hromadu úsilí, času a energie.
V rámci tohoto projektu cukroví na objednávku jsem letos napekla kolem 70kg cukroví a k tomu jeden narozeninový DIA dort.
Linecké, rohlíčky, včelí úly a další, jsem týden před Vánoci už skoro ani nemohla vidět, nicméně vše jest úspěšně dokončeno a dokonce ani náš stůl nezeje prázdnotou.
Ale upřímně, kdo by měl náladu na Štědrý den číst nějaké dlouhé články...?
Přeji Vám všem, kdo chodíte ať už pravidelně, či zcela náhodně, na můj blog, požehnané Vánoce plné klidu a míru a spoustu dobrých kulinárních zážitků!
A zde už jen pár obrázků pro potěchu oka (doufám...) :-)


Co hospodyňka, to recept na zázvorky. Ten můj je s medem a jsem s ním moc spokojená.

Linecké s domácí marmeládou - letos poprvé mi zachutnalo...

Pravidelné rohlíčky díky silikonové formičce Tchibo

Takhle to u nás vypadalo, když se finišovalo...

Můj první oficiální dort na objednávku

Snaha o trochu estetična - medová černobílá roláda je moje nejoblíbenější!

Přidat popisek

Cukroví na objednávku místo Daring Bakers...

Včera byl den, kdy všichni pilní členové Odvážných pekařů postovali své výzvy... A já poprvé vynechávám a bez mučení se přiznávám, že už vlastně ani nevím, jaká ta listopadová výzva vlastně byla...?
Moje nečinnost, ať už na výzvě, nebo celkově na blogu, je způsobena jinou, kulinární činností, která má momentálně prioritu číslo 1.
Jde o projekt vánoční cukroví na objednávku, který jsme rozjely spolu s kamarádkou. A z kuchyně jsem se ještě prakticky moc nehnula. Takže teď peču pro cizí a já sama jsem na kupované pizze a rychlovkách typu mrkvový krém...:D
Do naší činnosti můžete nahlídnout zde:
http://napeceno.blogspot.cz/

Přičemž je samozřejmostí, že pokud byste vy, nebo kdokoli ve vašem okolí nechtěli na Vánoce péct, stačí se ozvat, objednávky hrdinně přijímáme až do 15.12. :-)

A slibuju jedno - až bude po všem, o Vánocích alespoň týden vážně nic, nic nedělám, nepeču, jen koukám na pohádky :-)
A po novém roce začnu psát zase úplně novou "kuchařku"... takže se těšte, celé to tady teprve začne...

Burákový koláč s karamelovou šlehačkou a jablky

Podzim pomalu vrcholí a já se ozývám s tímto receptem, který vám spraví náladu i v tom nejchladnějším počasí. Pro mě se letošní podzim nese ve znamení hektických dnů a přeplněné hlavy. Pokud se ale zadaří, přinese tento shon i lahodné ovoce. Nechte se překvapit, vše se dozvíte, až na to přijde. Moudro dne ale mělo původně spočívat v tom, že podzim obvykle přináší nová rozhodnutí a životní změny. Pokud tedy máte pocit, že něco ztrácíte, nebo se vám tohle období zdá jaksi "nepřehledné", nezoufejte a vězte, že ne jen stromy potřebují alespoň jednou ta rok shodit staré listí...

Teď už ale dost mouder a na zahnání splínů a melancholií si udělejte tenhle zemitý, ale netradiční koláč :-)

Na těsto:
150g hladké mouky
150g špaldové mouky
5 lžic burákového másla
půl-tři čtvrtě hrnku ledové vody
Na karamel:
hrnek cukru krystal
tři lžíce smetany (ke šlehání či na vaření)
půl plechovky kokosového mléka
Na dokončení:
cca 5 menších nebo středních jablíček
skořice dle chuti

Opět se jedná o variaci křehkého těsta, které se mi při pečení stalo skoro denním chlebem. Z mouky a burákového másla vypracujeme směs v podobě drobenky a pomocí ledové vody rychle spojíme do vláčného nelepivého těsta.
Necháme v lednici alespoň půl hodinky odležet

Na pánvi necháme zkaramelizovat cukr. Jakmile bude mít tmavě hnědou barvu, zalijeme ho nejprve smetanou, trochu promícháme a přidáme kokosové mléko. Nebojíme se toho, hlavně žádná panika z toho, že po zalití karamel na chvilku ztuhne...jen vyčkávat a za chvíli se objeví voňavá kompaktní hmota.

Těsto ručně vtlačíme do koláčové formy včetně okrajů a propícháme dno vidličkou.

Do připraveného korpusu vlijeme z pánve všechnu karamelovou hmotu.

Teď je zhruba čas na rozpálení trouby. Dáme ji na klasických 180.

Zbývá jen nakrájet jablíčka na plátky a nějak esteticky (nebo klidně neesteticky, pokud už vám moc tečou sliny...) je poklást navrch. Zasypeme decentně skořicí a dáme péct na nějakých 20-30 minut.

P.S. Snad mě neukamenujete za tu fotku se starou koláčovou formou - všichni víme, že to nevypadá ideálně, ale zároveň snad taky všichni víme, že vyndat koláč z takového formy je tak trochu nemožné...;-)

Punčový

Někdy se stane, že se povinnosti nashromáždí tak,že i ten největší koníček, jako pečení a vaření, jdou stranou. Natož pak blogování... Upřímně závidím blogerkám, které jsou každý den aktivní na všech sociálních sítích a je zřejmé, že každý den pečou a vaří a vymýšlejí nové experimenty. Fakt jim závidím. Záviděla jsem jim hlavně teď, kdy jsem záložku s blogem vždycky jen smutně odložila na jindy...A ano, i foodlogerkám se někdy stává, že si koupí na oběd i večeři dohromady uzenou makrelu a pak si povídají o kulinářských hloubkách s její hlavou, aby z té svojí alespoň na chvíli vyhnaly Techniky tvůrčí představivosti a všemožné EBITY, EATY a podobné ekonomické veličiny (abyste rozuměli, sešel se mi deadline překladu jedné knihy a učení na mraky testů do školy...). Mám tady přitom pro vás schovaných plno receptů! Jedním z nich je třeba tenhle narozeninový punčák, dělaný s láskou pro mou polovičku. Punčák od dětství zbožňuju. Jak je celý vlhký, prosáklý a voňavý... Můj první pokus o punčák se uskutečnil asi před rokem, se zlou jsem se však potázala... Mám ale ve zvyku výzvy nevzdávat, kor ty punčové... Snaha se tentokrát na stokrát vyplatila, a já se nezdráhám samu sebe pochválit (když už mám za sebou takový shon, žejo...). Docílila jsem totiž přesně toho, o co jsem se snažila! Stvořila jsem "né tak přeslazenou jako z cukráren" verzi punčáku, který ale neztratil punc pravého punčového dortu. Technologicky to vlastně není žádná věda. Takže pokud ve vás tenhle barevný voňavý dortík též vzbuzuje vzpomínky na dětství, dopřejte si trochu té nostalgie a pusťte se do něj. Můžete to pojmou klidně jako řezy, pokud zrovna neočekáváte ničí narozeniny a nemáte záminku pro dort :P

Na korpus dělaný v dortové formě o průměru 28 cm:
- tady vám doporučím jedno - pokud máte nějaký svůj oblíbený a osvědčený recept na piškot, použijte ho! Mně se nejlépe osvědčil tento:

4 vajíčka (žloutek a bílek zvlášť)
cca 80g cukru (já vždycky dávám míň, ale dejte, kolik chcete)
1 balení vanilkového cukru
130g hladké mouky
35g rozpuštěného másla

(tuto dávku budete dělat celkem 3x, na punčák totiž potřebujete upéct tři takovéto pláty

Na sestavení dortu:

rybízová marmeláda

200g cukru krystal

300 ml vody

dvě lžíce rumu

lžíce rumového aroma

dvě lžíce punčového aroma

Na polevu:

- vzhledem k tomu, že hotovou punčovou polevu dováží dr.Oetker zjevně jen na Slovensko, uděláme si svoji domácí, což je ostatně ze všeho nejlepší.

moučkový cukr

horká voda

punčové aroma

rozehřátá čokoláda nebo nějaká čoko poleva

Při přípravě piškotu si nejprve oddělíme žloutky od bílků. Bílky vyšleháme nejdřív jen do řídké pěny, přidáme cukr a šleháme do tuhého sněhu. Žloutky vyšleháme s vanilkovým cukrem a zašleháme (už ručně) do bílků. Zlehka vmícháme prosátou mouku a rozpuštěné máslo.

    Abych to neměla jen tak jednoduché, osud se opět rozhodl mi to trochu zpestřit (asi jako u každého dortu, který připravuju...). U třetího, posledního plátu piškotu mi přestal šlehat nástavec s metličkou.  Pokoušela jsem se tedy sníh a žloutkovou pěnu ušlehat nějak růčo, s pomocí tyčového mixéru (to vážně nemělo žádný efekt...). Holt nejsem asi tak zdatná jako Pohlreich (mrkejte, jak ušlehal sníh ručně v tom novém pořadu Vaříme živě s Pohlreichem, nebo tak nějak...), takže jsem musela vysoce improvizovat a poslední plát donastavit trochou oleje a práškem do pečiva... Trnula jsem, neumíte si představit, jak jsem trnula, co z toho bude, nakonec mi v neštěstí ale štěstěna přála a piškot byl na první pohled nerozeznatelný od dvou předchozích...

Požadovanou formu vyložíme pečícím papírem a pečeme na 180 stupňů cca 30 minut do zezlátnutí.

Všechny tři pláty necháme vychladnout a pustíme se na přípravu sirupu. Vodu svaříme s cukrem, žádná věda. Přidáme rum, rumové a punčové aroma. Rozdělíme rozvar do dvou misek, do jedné kápneme červené, do druhé žluté potravinářské barvivo (já měla ale domácí vajíčka a piškot byl sám o sobě tak žlutý, že dožluťování už nebylo ani moc vidět).

Vybereme si jeden plát jakožto spodek celého dortu a pomažeme ho rybízovou marmeládou.
Jeden z piškotových plátů rozřízneme nejprve podélně na dvě části a pak krájíme na proužky, tlusté cca 2 cm. 

Proužky pak postupně máčíme na střídačku v červeném a žlutém sirupu a skládáme na spodní díl korpusu tak, abychom je opět poskládali do původního tvaru. Vznikají nám tak v dortu vlastně malé čtverečky.

Vrchní díl korpusu ještě lžící prolijeme zbylým sirupem a přiklopíme.

Necháme přes noc vstřebat, ideálně zatížené něčím těžším, aby se sirup krásně proležel celým dortem.

Druhý den si připravíme punčovou polevu tak, že zalijeme moučkový cukr trochou horké vody a přidáme pár kapek punčového aroma. Rovnoměrně naneseme na dort. Až poleva zaschne, ozdobíme dort ještě čokoládovou polevou.

A pak už jen mějte boule za ušima a vykašlete se alespoň na dva dny (než dort sníte) na výčitky ohledně zdravého jídelníčku, neb u tohohle stejně neodoláte...:-)

THE DARING BAKERS' OCTOBER CHALLENGE - SAVORY POT PIES

Říjnová výzva Odvážných pekařů byla poněkud nezvyklá. Nebyla totiž sladká, ale slaná! Výzvu připravila Hannah, z blogu Rise and Shine. Dala nám za úkol připravit americký dvojitý slaný koláč, typický pro stát Minessota, odkud Hannah pochází. Hannah nám na ukázku představila typický Chicken Pot Pie a Mediterranean Pizza Pot Pie, ale co se náplně týče, měli jsme volnou ruku.

Nejdřív jsem z této výzvy moc nadšená nebyla, neb jsem se těšila na něco sladkého. Po přečtení receptu na Chicken Pot Pie, kde dominovala kořenová zelenina, jsem byla nadšená ještě míň, neb takové jídlo bych si sama od sebe neudělala. Když jsem si ale přečetla, že je vše ponecháno naší fantazii, karma této výzvy u mě vzrostla. Po snědení posledního kousku dnes k obědu se vyšplhala skoro až k nebeským výšinám!

Zvolila jsem trochu netradiční náplň a vsadila opět na dýni, což se ukázalo jako vysoce šťastná volba. Pot Pie se nakonec ukázal jako docela sváteční a originální jídlo, které určitě budu pro svůj velký úspěch opakovat.

MŮJ POT PIE

TĚSTO:
2 a půl hrnku polohrubé mouky
1 hrnek hladké mouky
lžička cukru
lžička soli
2 lžíce slunečnicového oleje
2 lžíce olivového oleje
1/4 kostky másla
hrnek ledové vody
NÁPLŇ:
1 dýně Hokkaido
kuřecí prsa
hrnek až dva kuřecího vývaru
půlka kelímku smetany na vaření
sklenice piva Fénix
tři lžíce chutney
několik snítek rozmarýnu
sůl

Jako první jsem dala do vody vařit kuřecí prsa.

Mezitím jsem se vrhla na těsto. Recept od Hannah jsem si malinko poupravila k obrazu svému a výsledek byl něco mezzi pizzovým a křehkým těstem. Mňam.
Smícháme mouky, cukr a sůl, přidáme oba oleje a na kousky pokrájené máslo. Ručně vypracujeme sypkou drobenku. Nakonec vlijeme hrnek (možná stačí trochu necelý hrnek) studené vody a co nejrychleji zpracujeme v pevné těsto. Dáme odležet do lednice.

Dýni Hokkaido pokrájíme na malé kousky a nasypeme do větší pánve.
Uvařená prsa vyndáme na talíř a vývarem zalijeme dýni, kterou takto dáme na plotnu. Necháme probublávat, dokud se většina vývaru nevstřebá.

Až dýně částečně změkne, dle chuti osolíme, vlijeme smetanu a opět necháme vstřebat.

Kuřecí prsa si natrháme na malé kousky, přihodíme k dýni a nakonec podlijeme sklenicí Fénixe (určitě by mohlo být jiné pomerančové pivo, třeba Radler, ale Fénix jídlu dodal vážně jedinečnou chuť). Přidáme ještě dvě lžíce nějakého dobrého chutney (já použila svoje domácí cuketovo hruškové, na které se tady brzy též objeví recept) a pár snítek rozmarýnu, případně tymiánu, záleží na vaší preferenci.

Necháme na plotně, dokud se přebytečná tekutina nevstřebá a dýně nebude zcela měkká, rozpadající se.

Těsto rozdělíme na dvě půlky. První z nich rozválíme  tak, aby vznikla placka větší, než je forma, kterou chcete použít (já použila dortovou). To znamená, že po vložení do formy by mělo těsto ještě přesahovat přes okraje.
Naplníme dýňovou směsí a přikryjeme druhou vyválenou plackou. Přesahující okraje zahrneme dovnitř, čímž koláč hezky utěsníme.

Podotýkám, že formu není třeba nijak vymazávat, koláč není třeba propíchávat :-)

Pečeme na 200 stupňů cca 50-60 minut.

U této výzvy se potvrdilo, že i na něco, co nejdříve zavrhneme, později nedáme dopustit (hm, tak mě napadá, že u mě je to už podruhé za moje působení u Daring Bakers - vzpomínáte na Princesstartu...) :-)

Dýňový losos s rozmarýnem

Tohohle barevného krasavce mám pro vás nafoceného už od minulé soboty...nicméně ještě stále není pozdě, abyste si ho udělali třeba na nedělní oběd.
Říkala jsem, že na další dýňový recept se můžete těšit. A doufám, že jste se těšili, protože tohle není jen tak ledajaký losos. Tohle je nejlepší losos ze všech možných! Tedy alespoň nám doma to tak připadalo a já byla nazývána géniem, ačkoli jsem měla prostě jen evidentně dobrý nápad... :D
Nicméně vůbec, ale vůbec nepřeháním, když říkám, že jsme se oblizovali až za ušima. Přitom se zde opět jedná o vysoce triviální - a o to asi efektnější - recept.

Na lososí marinádu:
půlka střední dýně hokkaido
1 hruška
sůl
pár snítek rozmarýnu (když nemáte čerstvý, může být i sušený)
Bramborovo dýňové pyré:
brambory
půl hrnku teplého mléka
lžíce másla
+ dýňové pyré

Všechno je vlastně úplně šup šup a nic na tom není. Jenom ten nápad. A tak je to asi skoro u všeho, mezi náma..
Dýňovo hruškové pyré jsem dělala už tady, v receptu na tento podzimní koláč, které pak bylo použito na koláč i na lososa. Pokud se ale pustíte jen do lososa, zkrátka pokrájejte dýni a dejte ve vodě vařit. Ke konci přidejte i pokrájenou hrušku. Až bude vše měkké, slijte vodu a rozmixujte tyčovým mixérem. Dle chuti osolte.

Lososa nafiletujte, pokud to v krámě neudělali za vás, lehce do filet vetřete sůl (ale nepřežeňte to, ať té soli není celkově moc..) a v nějaké misce nebo jakékoli nádobě naložte do marinády - tedy dýňového pyré, kterého je ale na pár kousků lososa moc, postačí vám pár lžic. Přidejte několik snítek rozmarýnu.
Nechte alespoň půl hodinky v chladu marinovat.

Mezitím si dejte vařit brambory, tak, jak jste zvyklí. Po uvaření přidejte horké mléko, máslo, a rozmixujte tyčovým mixérem na pyré, do kterého vmíchejte všechno zbylé pyré dýňové.

Lososa osmahněte na olivovém oleji dozlatova, ze všech stran, i s marinádou a rozmarýnem.

Takže jak říkám, žádná věda. Na talíři budete mít barvy hrajícími podzimem a lahodné chutě, které jste určitě nečekali :-)

Podzimní dýňový koláč s hruškovým podtónem

Dýně jsou v plném proudu. Jak jsem již předeslala, nebudu se zabývat dýňovými polévkami ani pečenými dýněmi na mnoho způsobů, ale pokusím se přinést něco tolik neokoukaného. Prvním pokusem nechť je tento podzimní dýňový koláč. A podzimní opravdu v pravém slova smyslu, jak chutí, tak především vzhledem. Za okny sychravo, sem tam probleskují sluneční paprsky, do toho se linoucí vůně skořice a nasládlé dýně hrající všemi barvami... Na přípravě není nic složitého, proto neváhejte a zpestřete si říjnové dny něčím barevným a sladkým :-)

Na korpus:
2 a půl hrnku hladké mouky (doporučuji kombinaci hladké a špaldové)
půl kostky másla (případně Hery)
1 a půl lžičky mleté skořice
1 vajíčko
Na náplň:
1 menší dýně Hokkaido
2 menší hrušky
1 vanička tvarohu
3 vajíčka
lžička skořice
3 lžíce agávového sirupu (nebo jiného sirupu či cukru, chcete-li - pokud máte radši více sladké, přijdejte, moje varianta byla spíše méně sladká)
Na ozdobení:
mletý kokos, mandle, kousek čokolády....

Na korpus jsem zvolila klasicky svoje oblíbené jednoduché křehké těsto, doplněné skořicí.
Opět smícháme mouku s máslem, až vytvoříme drobenku, přidáme skořici a nakonec vajíčko, díky kterému co nejrychleji vypracujeme hladké těsto.
Necháme půl hodinky odležet.

Mezi tím dáme vařit na kusy pokrájenou dýni (je to docela nadlidský úkol, ale bude to rychleji...). Ke konci přihodíme i pokrájené hrušky.
Až bude vše měkké, slijeme téměř všechnu vodu a tyčovým mixérem rozmixujeme na pyré.
(Já dala ještě o jednu hrušku víc a dýně byla spíše střední, proto jsem nějaké takto připravené pyré odložila stranou a zužitkovala ho jinak - jak, to se dočtete zase v dalším příspěvku...)

V míse prošleháme tvaroh s vajíčky, přidáme dýňovo hruškové pyré, skořici a sladidlo.

Do koláčové formy ručně vtlačíme těsto a dno propícháme vidličkou.
Vlijeme připravenou náplň.

Pečeme na 180 stupňů 30-40 minut.

Můj dekor sovy nebyl tak úplně náhodný... Na jednom místě se mi na koláči jaksi nehezky "vydula" svrchní krustička, proto jsem ji sloupla a rozhodla se to nějak zazáplatovat...Vzhledem k tomu, že motiv sovy je můj oblíbený, hodí se tak nějak k podzimu (nebo si to možná jen myslím) a navíc, baňatá sova bylo přesně to, co jsem potřebovala.
Vytvořila jsme tedy z papíru šablonu (až teď mi dochází, že chudák moje sova nemá asi křídla?), přiložila na koláč a vysypala.
S posypkou jsem čistě improvizovala, co dům dal, ale řekla bych, že k podzimnímu koláči hezky ladí.

Abych to shrnula, mně koláč moc chutná, je to zkrátka něco jiného, na co nejsme zvyklí, má svoji specifickou chuť. Mně osobně se ale moc zalíbila. Příště zkusím dát dospod vrstvu čokolády, to bude podle mě bomba! Tak nebuďte labutě a zkuste něco nového...:-)

Odjakživa jsem požitkář. Láska k jídlu se nezapře a citům by měl člověk dát průchod...

...proto jsem začala tvořit tento kulinární svět s příslibem, že je to jenom začátek.

Moje analytické a pragmatické já do kuchyně nechodí, tam je doma můj vnitřní umělec. K překvapení všech, našla  jsem kus sebe v bezpeční mojí kuchyně.
 Ráda zkouším nové chutě, ale občas dostanu chuť i na něco tradičního. Nebojím se žádné suroviny ani koření a občas zabrousím i do bezlepkové a zdravé stravy.
Najdete u mě kalorické bomby, dorty, složitosti, ale i minimalistické, efektivní a zdravé vaření, bezlepkové recepty, sladkosti bez cukru. Moje kulinářské tvoření je vlastně stejné jako já - nevyzpytatelné...

Budu nesmírně ráda za veškeré Vaše komentáře a podněty!
V případě jakékoli potřeby mě můžete kontaktovat emailem na: e.vcelisova@gmail.com

Cuketovo-batátový krém s rozmarýnem

Že je tady období dýní, jistě již museli postřehnout všichni. Všude se o tom píše, množí se dýňové recepisy i dýně v supermarketech. Receptů na dýňovou polévku stokrát jinak už bylo napsáno tolik, že ačkoli ji miluju a dělám si ji s různými variacemi též, psát o ní nebudu. Čeká vás ale například dýňový koláč a další.

Dnes jsem tu ale proto, abych vám představila zase trochu jinou polívku. Ne jen dýně nám poskytne chuť podzimu na talíři. Jak jsem zjistila, kombinace cukety, batátu, kokosu a bylinek je famózní. Po polívce se všichni doma mohli potrhat. Vyniká svou jemností, hebkostí a přesto osobitostí. Chcete-li tedy vykouzlit nějaký jiný, neobvyklý krém, který vám navíc zabere minimum času, úsilí a surovin, neváhejte a zkuste tento!

Použila jsem:
1 střední cuketa
1 batát (nebo půlka velkého)
půl plechovky kokosového mléka
čerstvý rozmarýn
sůl 

V podstatě není co řešit. Oškrábaný batát a omytou cuketu nakrájíme na kousky a dáme vařit ve vodě, do které přidáme snítky čerstvého rozmarýnu. 

Až vše změkne, odlijeme vodu (ale ne všechnu), podle toho, jak hustý chcete krém mít (zředit se dá vždycky, na to pamatujte). Pokud chcete, můžete snítky rozmarýnu odstranit, já je ponechala. Tyčovým mixérem vykouzlíme hladký krém. 

Osolíme dle chuti a zjemníme na toto množství cca půlkou plechovky kokosového mléka nebo krému.

Chutím se meze nekladou, takže nechť si s vychucením každý pohraje dle svého. Já chválím a vřele doporučuji tuto minimalistickou verzi, neb méně je někdy více, víte, jak to je...:-)

The Daring Bakers' Sempember Challange - Pastel de Tres Leches (3 Milk cake)

S dvoudenním zpožděním se konečně dostávám k napsání o zářijové výzvě. Řeknu vám jedno. Tentokrát to byla pro mě výzva všech výzev, bobřík vůle a odvahy. Ne však ani kvůli obsahu, jako spíš kvůlivá průběhu. 
Dort jsem měla naplánovaný mít v pátek hotový, abych mohla zveřejnit post včas a v sobotu ho předat tetě na narozeninové oslavě. Krásně se to všechno mělo spojit. MĚLO...je to správné slovo. V pátek jsem totiž totálně fyzicky odpadla, bolely mě klouby a vůbec celé tělo a nejradši bych jen spala a spala. Zkrátka pěkný náběh na virózu. Hrdinně jsem se ale donutila kolem 18.hodiny vstát z postele. Ještě, že jsem měla už korpus předpečený a prolitý z předchozího dne. Poprvé jsem zažila pocit, kdy byste pečení dortu stokrát vyměnili za postel a čaj s citrónem. A už to znovu zažít nechci!! :D
Když jsem skončila, všude kolem mě byla jen zkáza a zhouba, jako po kuchyňové apokalypse. Korunu tomu dávaly prázdné krabice od pizzy, kterou jsem naprosto hystericky snědla na posezení v posteli. Ilustrační foto přikládám, abyste si tu zkázu uměli představit :D (P.S., postapokalyptická šelma hledající zbytky v troskách...)

Nutno ale podotknout, že dort byl v pátek večer vážně na světě. Zbývalo už jen pár detailů, jako upevnit čokoládové ozdoby apod. Moje síly byly ale silně pod nulou, takže včasný "post" se nekonal...
V sobotu ráno mi bylo ještě o poznání mizerněji, takže jsem byla nucena pouze předat dort, který se sám beze mě vydal na cestu k oslavenkyni. Pro mě sobota znamenala peřinu, šátek, čaj a Hru o trůny...
Dostala jsem ale reference, že dort moc chutnal, takže jsem pocítila alespoň částečnou satisfakci za všechno to úsilí. 

Nenechte se ale mýlit, sám o sobě dort vlastně náročný ani moc nebyl, takže pokud se do něj pustíte v plné síle, nemůže vás to rozhodně nijak položit :-)

KORPUS
(povedl se moc, doporučuji skutečně se tohoto držet):
5 větších vajíček
půl hrnku cukru krystal
lžička vanilkového extraktu
1 hrnek hladké mouky

SIRUP
1 plechovka kondenzovaného mléka
půl plechovky kokosového mléka
půl kelímku vysokoprocentní smetany (takže spíše neušlehané šlehačky)

Jako první si samozřejmě upečeme korpus. Oddělíme žloutky od bílků. Začneme šlehat bílky. Jakmile trochu zpění, přidáme cukr a vyšleháme tuhý sníh. Žloutky vyšleháme do nadýchané pěny s vanilkovým extraktem. Do vyšlehaných žloutků pomalu zabalíme sníh a pomalu přisypáváme (metodou "sprchy") mouku. Snažíme se co nejméně ztratit nadýchanost.
Pečeme ve formě s pečícím papírem na 180 stupňů cca 20-25 minut.

Do hrnce vlijeme všechny přísady na sirup a zahřejeme na plotně. Přivedeme k varu, pak snížíme teplotu a prohříváme nějakých 5-10 minut. Podotýkám, že příště bych asi volila trochu jiný poměr mlék. V původním receptu byla dokonce od všeho jedna celá plechovka - to už by bylo vážně moc. Ideální by podle mě bylo dát méně kondenzovaného a více kokosového mléka.

Vychladlý korpus rozřízneme na dvě půlky a propícháme vidličkou. Proléváme taktéž zchladlým sirupem. Ideálně necháme přes noc absorbovat.

NÁPLŇ
1 ušlehaná šlehačka
půl kelímku Mascarpone
tři lžíce sirupu, který nám zbyl z prolévání
čerstvé maliny

Není nic jednoduššího (teoreticky), než ušlehat šlehačku a smíchat s mascarpone. Mně zbylo dost karamelovo kokosového sirupu, takže jsme ho přidala též a nebyla to špatná volba. Dala jsem chladit alespoň na půl hodiny do lednice.

Na spodní díl korpusu navrstvíme krém (trochu si necháme na později) a poklademe malinami (buď čerstvými, ale pokud chcete dort uchovat ještě do dalšího dne, doporučuji maliny chvíli povařit, aby nehrozilo, že vám v dortu zplesniví). Přikryjeme vrchním dílem korpusu.
Teď přichází ta fáze, kdy většinou není vše tak dokonalé, jak by podle návodů vždy mělo, a zdá se vám, že dort úplně nesedí, není rovnoměrný, někde něco přebývá, někde zase chybí...takže vezměte nůž a ořezávejte. Samozřejmě s mírou, pokud nechcete mít z dortu mini variantu. 
Celý dort pomažeme krémem a necháme chvíli chladit.

ZDOBENÍ
marcipán
cukrářská poleva (já použila modrou)
kvalitní čokoláda
silikonová vytlačovací formička na zdobení

Tahle část je už čistě individuální a subjektivní. Já měla novou zdobící silikonovou formičku, takže jsem toužila jí vyzkoušet a taky modrou cukrářskou polevu, na kterou jsem byla zvědavá. Proto vznikla modro-bílo-hnědá kombinace, která se mi pozdávala docela elegantní.

Cukrářskou polevu jsem rozpustila nad parou a polila (se snahou docílit alespoň malé rovnoměrnosti) celý dort. 
Z marcipánu jsem díky vytlačovací formičce zhotovila ozdobný obvod dortu a z čokolády ozdobičky navrch. 

Večer mi byl doručen kousek mého dortu z oslavy zpět, tudíž jsem měla možnost alespoň ochutnat, co jsem upekla. No, stydět se za to vzhledem k okolnostem určitě nemusím, byl to dobrý dort, hezky držel pohromadě (za což se musím obzvlášť pochválit) a i vzhledově jsem s ním byla vcelku spokojená (k dokonalosti má na míle daleko, ale cítím, že dort od dortu je to lepší :D ). Jen bych si sama o sobě dort udělala méně sladký a samozřejmě si více vyhrála se zdobením, dopřál-li by fyzický stav.

Děkuji tedy naší zářijové hostitelce Inmě z blogu La Galletika za tuto výzvu, vyzkoušela jsem zase nový dort a toho se litovat nikdy nedá :-)

Děkuji také fotografovi J., že zhotovil několik fotek již nakrojeného dortu, které vypadaly hezky a daly se použít :-)

Ostružinový křehký koláč s překvapením

Už tolik dní ho sem chci dát. A už tolik dní jsem si musela večer v posteli vždy říkat: "hm, tak zítra".  A konečně, dnes tu sedím s prázdným žaludkem, neb v lednici je prázdno až vymeteno a já vzpomínám na svůj, troufám si říct, hit letošního pozdního léta...křehký ostružinový koláč rozplývající se na jazyku, nutící k dalšímu kousnutí, abyste zjistili, co ještě tam je navíc...(dozvíte se v průběhu).

Včera večer jsem se vrátila z prvního školního dvoudenního soustředění a teď mám akutní potřebu zase vyměnit role, a položky DAL a MÁ DÁTI vyhnat z hlavy trochu jinými počty - kolik mouky, kolik másla....kde jinde, než v kuchyni! Teď se ale s vámi podělím o již zmíněného šampióna mého babího léta.

Na těsto:
cca 300g mouky (kombinovala jsem hladkou a špaldovou - její chuť je v koláči příjemná)
půl kostky másla
1 vajíčko
špetka soli
cukr nebo agávový sirup dle chuti (cca dvě lžíce agávy)
Na náplň:
tabulka hořké čokolády
miska ostružin (jestli máte hrušky, s nimi jsem zkoušela druhou variantu)
cukr nebo agávový sirup dle chuti

Mouku smícháme s na kostičky pokrájeným máslem, až vznikne drobenka. Přidáme špetku soli, sladidlo a teprve na závěr rozklepneme do mísy s drobenkou vajíčko. Co nejrychleji vše spojíme v hladké a voňavé těsto. Dáme odležet cca na půl hodiny do lednice.

Z vychladlého těsta oddělíme zhruba 1/3 a dáme stranou. Zbylé 2/3 ručně vtlačíme do koláčové formy, poctivě zvedneme okraje. Dno propícháme vidličkou.

Čokoládu nastrouháme a bohatě jí vysypeme dno koláče (ano, tohle je to překvapení, věřte nevěřte, ale právě ona dodá koláči na návykovosti a kdo o ní neví, nepozná, že tam je).

Koláč naplníme ostružinami, čím více, tím lépe. Ty pak zasypeme cukrem, nebo polijeme agávovým (či jiným) sirupem. 

Z té prve odložené 1/3 těsta si tvoříme dlouhé válečky, ze kterých postupně stvoříme mřížku na koláči. Rukou na závěr mřížku lehce "rozplácneme".

Pečeme na 180 stupňů, dokud koláč nezezlátne. Nebojte, u tohoto to bezpečně poznáte :-)

Varianta č. 2.!
Jak jsem zmínila, tento koláč jsem dělala již několikrát, pro svůj úspěch a jednoduchost přípravy. Je to vážně jeden z těch efektivních receptů, kde za málo práce dostanete hodě koláčů...teda...jenom jeden koláč, ale za to ten nejlepší!
Jednoho dne jsem si s posledními ostružinami přivezla domů i hrušky. Kombinace tohoto ovoce se mi pozdávala velice, takže moje poslední varianta tohoto koláče byla ostružinovo-hrušková.

Hrušky nakrájené na malé kostičky, jsem spolu s ostružinami dala do hrnce. Postupovala jsem stejně, jako bych chtěla dělat džem. Nechala jsem na plotně probublávat s cukrem, až se hmota skutečně začínala podobat řidšímu džemu.
Touto hmotou jsem pak naplnila těsto místo čerstvých samotných ostružin.
Troufám si říct, že hrušky tomu dodaly ještě trochu řízu navíc. Takže rozhodně vyzkoušejte :-)

A já jdu nakoupit, ať můžu zaplout do kuchyně :D

P.S.: Na fotce je též ostružinové lassí, ale jelikož receptů na podobné nápoje se na blozích během ostružinové sezóny vyrojilo víc než dost, já další už přidávat nemusím...

Cheddarový quiche s hruškami a rozmarýnem

Může se zdát, že jsem se tímto hruškovým quiche inspirovala na Foodparade, kde jsem ochutnala hruškový mini quiche s gorgonzolou. Ve skutečnosti jsem ale tento nápad měla v hlavě už delší dobu. Na Foodparade jsem dokonce zakoupila kvalitní, pravý britský Cheddar, který jsem do koláče hodlala použít. Jenže, co se nestalo, nějací domácí skřítci ho snědli a nechali mi jen tak titěrný kousek, že jsem ho ze vzteku snědla taky...no...koláč se tedy musel spokojit s obyčejným plátkovým cheddarem. Na úžasnosti mu to naštěstí vůbec neubralo. 
Dopekl se včera večer, takže fotit se už kloudně nedalo...nevěřili byste, jakou mi dalo práci uchránit alespoň "nafotitelný" kousek do druhého dne...:D

Na těsto:
200g hladké mouky
100g másla
1 vajíčko
cca půl balení plátkového cheddaru - nastrouhaného
špetka soli
Na náplň:
1 balení Riccoty
green curry paste
plátky cheddaru
4 tvrdší hrušky (myšleno ne máslovky)
snítka čerstvého rozmarýnu
pepř
sůl
nastrouhaný sýr navrch (parmazán, gouda..)

Mouku smícháme s máslem a vytvoříme tak drobenku. Do ní přidáme strouhaný cheddar, sůl a nakonec vajíčko. Co nejrychleji vypracujeme hladké voňavé těsto a dáme na půl hodiny do lednice.

Těsto ručně vtlačíme do koláčové formy (která se nemusí mazat ani sypat) a vidličkou propícháme dno. Dáme péct na cca 10min.

Poté předpečený korpus vytáhneme a pomažeme riccotou, kterou jsme si předem smíchali se lžičkou zelené kari pasty (green curry past - pozor, pálí, lžička je tak akorát, aby to nepálilo a nepřebilo chuť hrušek, takhle ji to hezky podtrhne). Jemně popepříme a posypeme jehličkami rozmarýnu. Poklademe plátky cheddaru a navrch přijdou plátky hrušek, nakrájené spíše na tenko. Dle chuti můžeme ještě dosolit.

Pečeme, dokud hrušky nezačnou zlátnout (cca 15min.), pak ještě těsně před koncem na povrchu zasypeme strouhaným sýrem, který necháme zapéct a koláč vytáhneme.

Výborně chutná teplý i studený, garantuju vám, že se od něj jen stěží odtrhnete :-)

Foodparade 2013

Sice trochu pozdě, ale přece, přicházím i já s menším reportem z letošní Foodparade, která se konala o víkendu 7.-8.9., v zahradách Trojského zámečku. Na této akci jsem byla poprvé a vlastně teprve poté jsem se dozvěděla, že se jedná o konkurenci Prague Food festivalu. Proč konkurenci?? Já to tak vůbec nevnímala. Obě akce byly postaveny na stejném principu, leč v jiném prostředí, s jinými restauracemi a trochu jinou atmosférou. Už jenom proto, že prezentované restaurace se zcela lišily, nevidím důvod, proč by se mělo jednat o nějakou konkurenci. 
Shodnu se s asi většinou ostatních foodblogerů, kteří o Foodparade psali, že co se týče prostředí, bylo to perfektní. U každého stánku plno místa, dostatek stolků, dokonce i na sezení, všude možnost rozložení piknikové deky přímo na trávník. Složení restaurací mně osobně nepřišlo ani horší, ani lepší, tedy ve srovnání s již zmíněným PFF. Bylo prostě jiné. Já osobně musím říct, že ač jsem toho na Foodparade snědla asi méně, požitek z jídla byl vlastně lepší. Ani jednou jsem nesáhla vedle, všechno, co jsem si dala, mě nadchlo. A tak by to mělo vypadat. 

Ale dost omáčky, teď už jen stručně ke konkrétním lahůdkám, co jsem vyzkoušela. Jen se musím ze všeho nejdřív přiznat, že jsem si OPĚT! zapomněla doma foťák, takže jsem jako největší ostuda a amatér fotila z nouze alespoň na mobil. Stydím se stydím...

Jako první jsem zavítala ke stánku Molekulárního cateringu by Chuť point. Štrůdlm nebo drink Cosmopolitan v kostce vypadaly skutečně zajímavě, leč cena se mi zdála trochu nepřiměřená a tak jsem sáhla po Levandulovém kouřícím drinku a Letecké zásilce z Francie (žabí stehýnka, vtipně zabalená jako opravdová zásilka, nechyběly ani nůžky).

 

Můj druhý úlovek byl mini quiche s hruškami, gorgonzolou a vlaškými ořechy. Výrobky od Votre plaisir, sladkého i slaného potěšení, mě velmi zaujaly. Votre plaisir jsou sympatičtí manželé, které jejich láska k jídlu přiměla otevřít si vlastní malou výrobnu především francouzských delikates. Z jejich dobrot byla na dálku cítit láska, se kterou byly připraveny  a jakýsi osobní přístup. Nebránila bych se tomu, jednou si založit něco podobného :-)

U Britského velvyslanectví mě na první pohled zaujal jejich dezert, Datlový koláč § zmrzlina z černého piva London Porter. Zmrzlina byla báječná, nikdy by mě nenapadlo, že pivní zmrzlina může takhle chutnat.

Na co jsem se od začátku těšila, byl tenhle Jehněčí burger s domácím švestkovým čatní a kozím sýrem, z Burger Baru. Sice se špatně jedl (jako každý burger) a bulka byla trochu tvrdší, než by bylo ideální, ale to, co bylo v ní, bylo bezkonkurenční. Mňam!

Polní kuchyni jsem sice nezkusila, ale pobavila mě...

Opečená Svatojakubská mušle s kokosovo-limetkovou omáčkou od InterContinental Hotel Prague, byla jedinečná. Pečivo, co je na fotce, si každý mohl vzít k jídlu zdarma v libovolném počtu.

Vážně by mě nenapadlo, že mě dokáže překvapit mrkvový koláč. Znám ho, je fajn, ale že by mě dokázal tak neskutečně nadchnout, bych si nepomyslela. Tenhle to dokázal. Dokonce se mi podařilo vymámit z kuchařů, nebo pekařů, nebo kdo to byl, ingredience, takže už se těším, až se budu pokoušet docílit stejného efektu. Za zážitek a recept děkuji Kavárně Muzeum.

Poslední tečkou se nakonec stala tato Panna cotta s rakytníkovou omáčkou, jahodami a prachem z moruší. Zbývalo posledních 5 chefů, panna cotta byla sice za 4, ale jednoho chefu, tedy 10Kč jsem nelitovala, panna cotta mi moc chutnala, i když rakytníkový sirup byl trochu sladší. Tuhle poslední tečku měli na svědomí SCHOOL.