Čokoládovo višňové pudinkové lívanečky

Po příchodu domů z práce jsem cítila, že nejprve musím potěšit svůj žaludek něčím teplým a dobrým, abych si trochu zlepšila náladu, která je u mě dnes jako na houpačce. Rozhodně jsem ale neměla náladu na nákup, takže paleta surovin v lednici nebyla úplně nejpestřejší. Honila mě mlsná, dala bych si...lívance? Palačinky? Slané? Sladké?! Vylučovací metodou jsem nakonec zvolila sladké lívanečky. Tradiční varianta už je ale poněkud nudná, proto jsem se rozhodla vyzkoušet něco nového.

Použila jsem:
2 vajíčka

250g tvarohu (vanička)

1 a půl sáčku pudinkového prášku

mléko

Kromě toho:

2 nektarinky

jahodová marmeláda

Jak jste ji jistě všimli, v těstě jsem nepoužila ani mouku, ani cukr (ten bych nemohla použít ani kdybych chtěla, všechen padl na včerejší bezinky). Sladidlo tady ale skutečně není potřeba, nahradí ho sladká marmeláda a nektarinky. Mouku jsem nahradila pudinkovým práškem, konkrétně Retro edice čokoláda - višeň. Na fotce je sice lískový oříšek, ale jde o jiné balení :-)

Všechny přísady na těsto tedy metličkou důkladně prošleháme, mléko přidáváme podle oka, dle toho, jak chcete mít těsto řídké. Smažíme tím nejklasičtějším z klasických způsobů (pokud máte lívanečník, bude to samozřejmě vypadat estetičtěji). V tomto případě doporučuji udělat opravdu malé lívanečky, bude se vám s těstem lépe pracovat, je jaksi křehčí, než to obyčejné. Netřeba smažit dlouho, stačí půl minuta z každé strany, je-li pánev dost rozpálená

V kombinaci s nektarinkou a domácí jahodovou marmeládou to nemělo chybu. Pokud marmeládu vynecháte, je to vlastně docela zdravá (žádný cukr, jen z ovoce) svačinka, snídaně či večeře.

Hnědé barvy se nelekejte, opravdu nejsou spálené, to jen příchuť pudinkového prášku zapracovala :-)

Bezinky naší Jezinky

Taak, kuchyň ještě ulepená, ale hezky zčerstva se jdu podělit o moje první zážitky s bezovým sirupem. Jeho sezónu jsem ještě stihla na poslední chvíli. Asi nejkomplikovanější na tom všem bylo najít ten správný recept. Všude se píše a říká něco jiného, někdo dělá sirup za studena, aby zůstaly zachovány cenné látky bezu, jiní ho zase převařují, aby předešli plesnivění a předčasnému kažení. Co si z toho vybrat? Snad ani jeden publikovaný postup se neshodoval s jiným. Nakonec jsem vsadila především na svou intuici a selský rozum a inspirovala se receptem jednak z Věruščiny kuchyně a jednak receptem od "skoro tchýně". A něco si udělala, jak už mám ve zvyku, prostě po svém.
Sirup už je ve skleničkách a lahvích a musím říct, že je vynikající. Jestli nám i vydrží, poreferuji, až to bude aktuální.
Nicméně těm, kdo se na tento božský mok teprve chystají, bude možná užitečný můj popis :-)

Co jsem použila:
4 litry vody
80 květů černého bezu
2 kg cukru
3 větší citrony
citronová kůra
4 lžíce kyseliny citronové
ten největší hrnec

Předesílám, že z tohoto množství mám sirupu opravdu hodně, tak, že ho můžu rozdávat (i když třeba se pletu a než se naděju, bude pryč...). Zvažte tedy sami, zda ho chcete napoprvé dělat takové neuvážené množství jako já (nemusel se povést, že...) a také, zda na to máte vůbec vhodný hrnec (ten můj byl skutečně jen tak tak, až po okraj). 

Údaje o množství použitých květů se taktéž všude různily, proto jsem po vlastním uvážení zvolila toto množství - všechny květy, co jsme natrhali :-) a na škodu to rozhodně není!
Nejprve jsem tedy všechny květy v cedníku důkladně oprala, aby nás ve šťávě nepřekvapil později nějaký konzervovaný brouk, nebo tak.

Ve varné konvici jsem postupně převařila 4 litry vody a nalila do hrnce. Všude psali a výslovně podotýkali, abychom nechali vodu úplně vychladnout! Jak jinak, já jsem to nevydržela a ponořila květy do ještě teplé vody (ne horké) - nestalo se vůbec nic, za následek to možná mělo jen jedinou věc - sirup je tmavší, což mně osobně ale vůbec nevadí. Až voda vychladla úplně, uložila jsem hrnec s ponořenými květy do lednice a nechala do druhého dne, vyšlo to nějak skoro přesně na 24 hodin.

Vzala jsem další stejně velký hrnec (to je úskalí č.2, ačkoli se to případně dá vyřešit více nádobami a následným slitím zpět do původního hrnce) a přes obyčejnou čistou kuchyňskou utěrku jsem vodu slila. Květy jsem před vyhozením pořádně vyždímala.

V tuto chvíli jsem dala hrnec zahřívat na sporák a připravila jsem si cca 2kg cukru (všude radí toto množství na zhruba o polovinu menší množství vody, ale mně je prostě proti srsti někam sypat tak gigantické množství cukru - tohle moje je vyjevilo jako zcela dostačující!), šťávu ze tří citronů, 4 lžíce kyseliny citronové a trochu citronové kůry. Všechny tyto ingredience vhodíme do hrnce a zahříváme, zvolna, jen tak, aby se cukr rozpustil (tekutina by měla mít jen tak okolo 30-40 stupňů - odhadnete prstem, prostě příjemně teplá, ne vlažná, ne horká). Můžete se pokusit jen tak z legrace posbírat nějakou bílou pěnu, ale říkám vám - nemá to cenu :-)

Pak už hrnec odstavíme a přichází na řadu uskladňovací část.
Je potřeba připravit si sklenice či skleněné lahve, které lze opravdu pevně uzavřít.
Dále je dobré mít doma nějaký druh tvrdého alkoholu (já použila Tullamorku), kterým důkladně vypláchneme všechny sklenice a ještě trochu kápneme na každé víčko. Do takto připravených nádob lijeme sirup naběračkou (pokud máte stejně plný mega hrnec jako já, jinak to ani nejde) nejlépe přes trychtýř s cedníkem.
Pořádně utáhneme uzávěry, necháme zcela vychladnout a pak skladujeme v lednici nebo sklepě (haha, půlku mojí lednice budou asi ode dneška okupovat Bezinky naší Jezinky) :-)

Tvarohový koláč s rebarborou a pistáciemi

Začnu něčím aktuálním. Používat sezónní suroviny není jen úsporné opatření našich babiček. Když se zamyslíte a zaposloucháte do řeči vlastního těla, uvidíte, že sám organismus si o ně říká. Vím, že s rebarborou tu bruslíme na tenkém ledě. Někdo ji miluje, ale někdo nesnáší a při pomyšlení na babiččinu rebarborovou buchtu s drobenkou se mu obrací žaludek. Ostatně ale jako u všech surovin, jsou i u rebarbory modernější způsoby, jak ji připravit.
Pokud někomu vadí její výrazná kyselá a trpká chuť, máme taky řešení. Stačí rebarboru krátce povařit ve vodě a přesně tyto vlastnosti ztratí. Když navíc ještě zkaramelizujete cukr a s rebarborou smícháte, máme sladkou směs, skoro jako jablíčka do štrúdlu. Připravit rebarboru o svou typickou chuť mým záměrem ale rozhodně nebylo.
 Můj první pokus s ní, pudinková buchta se strouhankovou drobenkou, dopadl nic moc. Po dlouhé době se mi něco nepovedlo dle mých představ a byla jsem z toho celá špatná. Nevěděla jsem ještě, jak rebarbora reaguje a nechala buchtu péct déle, než jsem měla.
Můj druhý pokus, kynuté koláčky s rebarborou a jablky, dopadl o poznání lépe, ale taktéž to nebyla ta pravá rebarborová slast.
Až na potřetí! Tento lehký a svěží koláč bych se ani trochu nezdráhala nabízet někde v kavárně jako hlavní sezónní dezert. Právě jsem dojela poslední kousek a s lítostí odnesla dno dortové formy do dřezu. Jdu se tedy podělit.

Suroviny

Na těsto:
125g měkkého másla nebo Hery
moučkový cukr dle Vaší chuti
cca 400g hladké mouky
půl kelímku smetany
1 vejce
Na náplň:
1 vanička tvarohu
druhá půlka smetany
2-3 lžíce vanilkového pudinkového prášku
cukr dle Vaší chuti
1 balení vanilkového cukru
2 vejce
rebarbora (množství záleží na Vás, pokud ji chcete na začátek jen pro zpestření chuti, dejte jí jen trochu na dno, já dala až cca do 3/4 formy)
Něco navíc:
mouka na vál a na vysypání formy
máslo na vymazání
dvě lžíce horkého rozpuštěného medu
nasekané pistácie

A teď jak na to. Máslo s cukrem chvíli potrápíme mixérem, až vznikne nadýchanější krém. Vmícháme hladkou mouku, smetanu a vejce a rukama uhněteme kompaktní těsto. S moukou pracujte dle vlastního uvážení, v původním receptu bylo dokonce 250g, což absolutně neodpovídalo! Těsto by se v konečném výsledku nemělo lepit na prsty a mělo by držet tvar. Vypracované těsto můžeme nechat v míse, nebo zabalit do potravinářské folie a dáme ideálně na hodinu odstát do lednice.

Mezitím si můžeme připravit rebarboru. Neloupeme, nevaříme, jen důkladně omyjeme a odkrájíme ošklivé konce. Nakrájíme na co nejdrobnější kostičky.

Na náplň si prošleháme tvaroh, smetanu, pudinkový prášek, cukr a vejce. Já přidala kapku mandlové esence.

Odleželé těsto můžeme buď rozválet na pomoučené pracovní desce a dnem dortové formy vykrojit kruh. Ze zbytku rozváleného těsta pak vykrájíme pruhy jako stěny. V tomto případě vám ale s největší pravděpodobností těsto zbyde a tak jako tak ho budete muset někam přidat. Proto je možná jednodušší varianta rovnou testo rukou nahníst do vymazené a vysypané formy, podobně, jako to děláme s cheesecakem. Na dno dáme pokrájenou rebarbou (jak už jsem zmiňovala, množství si dejte dle sebe, pokud ale dáte málo, tvarohovou náplň udělejte z dvojnásobné dávky!), kterou zasypeme cukrem a na vrch nalijeme tvarohovou náplň. Takto připravený koláč dáme péct do trouby vyhřáté na 160 stupňů na cca 45 minut (každá trouba peče jinak pochopitelně, takže hlídat!).

Když je koláč upečený, rozehřejeme v mikrovlnce med a nalijeme ho rovnoměrně na vrch koláče. V mixeru rozdrtíme pistáciové oříšky (vyloupané samozřejmě :-) ) a posypeme. Med i pistácie koláči dodají šmrnc, proto nebuďte líní a zmíněné suroviny opravdu použijte :-)

Konečně jídlo...

Za posledních pár měsíců se mi fotky jídel a víkendových dobrot v počítači už trochu přemnožily. A já pořád ne a ne začít je publikovat. Až teď, za parného léta jsem si konečně řekla "jdu na to!". 
Vaření a pečení obzvlášť se stalo víc než koníčkem, víc než zálibou. Stalo se spíš takovou malou posedlostí. Usoudila jsem, že takto se nyní odreagovává moje kreativní a umělecké já, od studií ekonomiky a práce v bance, zkrátka analytické a pragmatické já do kuchyně nechodí, tam je doma můj vnitřní umělec. Nikdo by to do mě nikdo neřekl, jako malá jsem byla rebel a během dospívání se ze mě stávala vrcholně emancipovaná osoba. Ovšem s překvapením všech, jsem našla kus sebe v bezpeční mojí kuchyně.
 Ráda v kuchyni zkouším nové věci a trendy, nebojím se žádné suroviny ani koření a svou fantazii mísím s inspirací těch, co už něco vyzkoušeli. Občas dostanu náladu i na "klasiku" a tradiční věci, ale vždy se do toho stejně vmísí kus fantazie a já mám potřebu něčím si to ozvláštnit.

Těšte se tedy na postupné publikování mých výtvorů, abych dohnala tne skluz :-)

A moje předsevzetí je: nehromadit fotky v počítači, ale po pečení dát vše rovnou na blog!

Prague Food Festival

Neodpustila bych si zapomenout na zmínku o zážitku z letošního Prague Food Festivalu. Na to, že většina lidí asi jedla promoklá v hemžícím se davu, jsme si to skutečně užili - a nebyli jako většina. Nezažili jsme žádné dlouhé fronty a zaplněné uličky a stoly, ani promoklé boty. Chvílemi nám dokonce notovalo k jídlu i sluníčko.
Je samozřejmá věc, že původních 10 Grandů jakožto platidlo, vám k uspokojení stačit nebude. My jich spotřebovali na osobu zhruba 30 a odcházeli jsme se spokojeným pocitem v břiše i na duši.

Velice ráda bych zmínila jídla, která mě opravdu potěšila.
Hned v úvodu, v podstatě jako moje první ochutnávka, to byla restaurace Aureole Fusion Restaurant § Lounge, se svou Vepřovou panenkou pečenou medium v třešňovém kouři a vepřovým kolínkem vařeným sous-vide s pekingským kořením, omáčka Hoisin, mačkané brambůrky, okurková Tapioca. Nevěřila bych, že třešňový kouř bude skutečně cítit.

Jako další mě nadchnul Přírodní kozí sýr pečený v listovém těstě s mladým špenátem, fenyklovým pyré a omáčkou z rozinek a růžového pepře, jakožto jeden k krásných výtvorů osvědčené Chateau st.Havel (viz zážitek z Grand restaurant festivalu)

O troufám si říct skoro nejlepší zážitek se postaral Yasmin hotel, Noodles a to dokonce svými dvěma festivalovými specialitami. Prsíčka z perličky na ragout z lišek a římské noky s čerstvým libečkem neměla chybu! 
Neodolala jsem a zkusila jsem i jejich Tak trochu jinou krupicovou kaši - studená a šlehaná s melounem a medovými chipsy. Ač někomu může znít krupicová kaše obyčejně, pro mě se stala dezertem festivalu č.1!

Předposlední favorit, tentokrát v sekci předkrmů, Hovězí BIO tataráček s křenovou zakysanou smetanou na celozrnném chlebíčku, lahodil chuti i oku, celá nabídka restaurace Le Grill restaurace se zahradou @ Kempinski byla ostatně lákavá.

Poslední úžasnost, kterou chci zmínit, jsem bohužel v návalu zvířecího instinktu nezvládla vyfotit. Jedná se o Pivovarský dům a to i přesto, že nejsem jinak žádný pivař, ba naopak. Musela jsem ale obětovat celých 8 Grandů a to za sestavu: Palačinka se světlou pivní marmeládou & banánové pivo; zvěřinové ragú na Porteru v pivním košíčku & Russian Imperial Stout 21 % a topinka se sýrovou pomazánkou & India Pale Ale 15 %. Přiznávám ale, že všechny tři skleničky piva jsem vypít nezvládla.

Rozhodla jsem se, že nebudu zmiňovat to, co mě zklamalo, neb to vlastně ani nestojí za zmínku a nikterak mi to zážitek nezkazilo. Toho pozitivního bylo o poznání víc a příště si beru s sebou pořádný foťák a taky jedno předsevzetí do kapsy: Udržet se na uzdě a nejdřív fotit, pak jíst :-)

Ambiente - Brazilero

Tento kulinářský zážitek jsme absolvovali díky mému bratrovi, který si jakožto odměnu za úspěšné přijímačky na osmileté gymnázium mohl vybrat libovolnou restauraci, kam to všichni půjdeme oslavit. Jeho volba byla docela překvapující, nicméně zasloužila se o docela netradiční zážitek.

Zavítali jsme tedy do restaurace Brazilero, v ulici U radnice, v těsné blízkosti Staroměstského náměstí, na stránky restaurace se podívejte přímo tady.

                                  
Máte na výběr ze dvou možností sestavy menu. První varianta je pouze salátový bufet, což by ale byla osudová chyba, neb byste přišli o všechna ta masíčka, kvůli kterým byste Brazilero jistě navštívili především.
Další možností je tedy churrasco - rodízio a salátový bufet, degustuj co zmůžeš, běžná cena 665Kč na osobu, od pondělí do pátku při zaplacení do 18h.za speciální cenu 495Kč.

Postup spočívá v tom, že si naberete libovolné množství ze salátové části (jestli budete tak hladoví a neznalí jako my, naberete si od všeho a pak s úděsem zjistíme, že se vám na tentýž talíř má vejít i maso) a vrátíte se zpět ke stolu. Pakliže je váš papírový tácek na stole otočený zelenou barvou nahoru, je to signál pro číšníky, že jste připraveni na žranici. Pokud by byla nahoře barva červená, teoreticky by vám neměli nic nabízet (zkuste si tipnout, zda to funguje...?).

My ze salátového bufetu vyzkoušeli a pochvalovali si především toto:
Pečená karotka (malé mrkvičky v jakési marinádě z olivového oleje a pomeranče, skvost!),
fenyklový, jablečný a krevetový salát, marinované lilky a lilkové rolky s riccotou, plněné ředkvičky, palačinka plněná lososem.
K dispozici byly také různé druhy sushi.

Masová dotace byla poměrně bohatá, kromě masa se podával třeba i grilovaný ananas a jako příloha se daly vyžádat smažené banány v krustičce, do kterých jsem se zamilovala.

Z mas pro nás asi největší lahůdka byla hovězí svíčková s parmazánem, vepřová panenka na rozmarýnu, kuřecí prsa obalená slaninou (nejlahodnější v kombinaci se smaženým banánem) a kuřecí srdíčka s česnekem a bazalkou. Jako specialitu jsme ochutnali lososa se sladkokyselou omáčkou z exotického ovoce.

Jednotlivé druhy masa vám číšníci odříznou přímo na talíř z celého kusu masa nebo velkého špízu, se kterým obchází všechny hosty.
                                         
Jako další specialitu jsme okusili chřest přelitý bešamelovou omáčkou. Názory se různily, od úplné nechuti až k nadšení.

Nevýhodou je, že k takto vydatnému jídlu potřebuje většina lidí hodně pít a litrová karafa vody zde byla k dispozici za cenu 100Kč. Na druhou stranu, námi zvolené červené víno bylo opravdu vynikající, mohu jen doporučit.

Celkově vzato, návštěva Brazilera je určitě vhodná při nějaké zvláštní příležitosti, když chcete zažít netradiční zážitek v trochu jiném duchu, než objednání jídla z jídelního lístku.
Pro běžné návštěvy bych ale tento podnik nezvolila, obědvat nebo večeřet za tolik peněz není zrovna nezbytné, což je spojené s dalších nešvarem - nutí vás to k přejídání (ve stylu když už jsme si to zaplatili, musíme toho sníst co nejvíc...). Věřím ale, že jednou, až zase bude vhodná příležitost, se do Brazilera ráda vrátím.

U Bílé krávy

Festivalová nabídka jídel:

Mistrovský kousek šéfkuchaře
Variace předkrmů – filátko z krokodýla s lilkovým kaviárem s omáčkou demi glace, žabí stehýnko v bylinkové krustě se salátkem z řapíkatého celeru a fenyklu, kaštanové velouté s avokádovým olejem

Nejlepší jídlo od maminky
Boeuf Bourguifnon s batátovo-bramborovým pyré

Farmář § tradice / Tradiční specialita
Výběr steaků Charolais: onglet – pupek, rumpsteak – květová špička, faux filet – roštěná. Podáváme s pečeným zeleninovým gratinem a burgundskou šalotkovou omáčkou

Restaurace ve stylu francouzské venkovské hospůdky, s českým pastevním odchovem, bezstresovou porážkou, špičkovou kvalitou masa a specifickým francouzským zráním. Můžete se dozvědět jméno chovatele, stáří, pohlaví, dokonce i původ zvířete, a pochopitelně z jaké části byl zhotoven váš pokrm. Dezerty připravují pomocí tekutého dusíku a pálenky mají z vlastní palírny.

Slogan podniku: „Víte, co jíte, víte, co pijete.“

www.bilakrava.cz

Druhou volbou letošního Grand restaurant festivalu byla jednoznačně Bílá kráva. Sestava chodů byla pro mne neskutečným lákadlem a tak jsem se po prohrané sázce s přítelkyní rozhodla investovat 1200Kč za celou festivalovou nabídku pro dvě osoby. Nelituji!

Již po příchodu se nás ujala velice ochotná obsluha, která se hned na úvod správně dovtípila a místo toho, aby požadovala jméno, na které byla rezervace vytvořena, uhodla ho sama - pán zřejmě opravdu četl jména hostů. Usadil nás ke stolu a představil celé menu. Jako první se servírovalo kaštanové pyré na způsob polévky.

Na žabí stehýnko a krokodýlí filátko jsem se obzvlášť těšila, ani jednu delikatesu jsem ještě neochutnala a skutečně mě zajímalo, jaká chuť mě čeká. Věděli jste, že žába chutná jako plody moře a krokodýl připomíná vepřové s nádechem divočiny? Ačkoli má krokodýl více společného s ptáky a žába nežije v moři, je tomu opravdu tak.

První hlavní chod se nejspíš bez pochyby stal jedničkou večera. Boeuf Bourguignon, hovězí 24 hodin marinované a 12 hodin pečené. Jestli se o něčem dá opravdu říct, že se to rozpadá na jazyku, tak rozhodně o tomto jídle. Vzhledem k době marinování krásně vynikla chuť červeného vína, ve kterém maso pomalu nabíralo na křehkosti před pečením. Bramborovo batátové pyré svou vyvážeností a jemností ještě podtrhlo chuť masa (mimochodem, od té doby doma nedáme na batáty, sladké brambory, dopustit).

Poslední festivalový chod, tedy variace steaků už byl jen příjemným pokračováním předchozího krále. Pupek, rumpsteak a roštěná, od každého tak akorát jen pro dohru pro nastartované chuťové buňky.

Po tomto jídelním zážitku nás doznívající rozmlsané pohárky neúprosně nabádaly zakončit večer dezertem. Na řadu tedy přišel krém z mascarpone a zakysané smetany s borůvkami. Jednoduché a efektní, naprosto vyvážená chuť a úžasná tečka za celým menu.

Mimo tohle všechno se nám naskytla i netradiční podívaná díky našim vedlejším spolustolovníkům, kteří si objednali zmrzlinu na místě upravenou pomocí tekutého dusíku. Číšník výrobní proces prováděl přímo u hostů na stole, tedy očima se mohli kochat všichni návštěvníci restaurace.

Tento večer po sobě zanechal příjemný pocit na srdci i v žaludku a restaurace U Bílé krávy si vysloužila mou pochvalu a doporučení. Ochotná a profesionální obsluha, stylové prostředí, jídlo na úrovni. Není to sice zrovna za kačku, ale rozhodně tento podnik může od budoucna počítat s mou opětovnou návštěvou.