Bezlepkové cizrnové sušenky s burákovým máslem

Tedy konečně přináším recept na slibované cizrnové sušenky. A ne jen tak ledajaké, ale bezlepkové a bez cukru! Jejich příprava je složitá pouze na čas, ale jinak je vše zcela prosté. Nesmíte se ale nechat oklamat, tak jako já, a vyndat sušenky z trouby skutečně po určeném čase, ačkoli se vám zdá, že jsou stále měkké. Ale nepředbíhejme. Předem bych chtěla říct, že tyhle sušenky jsou perfektní jako zdravé mlsání, když vás přepadne chuť a nechcete hřešit. Dají se použít i na mnoho dalších způsobů. například jako podklad pro bezlepkový cheesecake. V naší rodině se nic bezlepkového neztratí, takže rozhodně se do sušenek pustím znova a podruhé už budu poučenější a nenechám se napálit.

Použila jsem:

200g cizrny

3 lžíce agávového sirupu

2 lžičky prášku do pečiva

1 sáček pudinkového prášku

cca půl tabulky hořké čokolády

3 lžíce burákového másla

Cizrnu je potřeba den předem přes noc namočit - to je časový zádrhel č.1. Není to ale absolutně na překážku, pokud se včas rozhodnete, že chcete péct. Večer namočíte, druhý den jako když najdete. Vodu z cizrny slijeme a v nové vodě uvaříme do měkka.

Uvařenou cizrnu opět slijeme a rozmixujeme tyčovým mixérem na kaši. Pokud tam zůstane kousek nebo kulička, nic se neděje. Přidáme burákové máslo, agávový sirup, prášek do pečiva a pudinkový prášek, vše promícháme.

Na závěr přidáme na kousky nalámanou nebo nastrouhanou hořkou čokoládu.

Z hotového těsta vlhkýma rukama tvarujeme sušenky (na tvarech ani tak nezáleží, jakési bochánky budou naprosto postačující). Klademe je na plech vyložený pečícím papírem. Toto byl v mém případě časový zádrhel č.2, mně prostě tyhle patlací a tvarovací věci jsou hrozně pomalu.

Já z tohoto množství utvořila nějakých 30 kousků sušenek.

Pečeme na 180 stupňů 15-20 minut. 

Znovu vás varuji, skutečně tam nenechávejte sušenky déle a nenechte se zmást jejich měkkostí, jako jsem to udělala já a měla je zespodu trochu tmavší, než by bylo ideální. 

Vážně je po čtvrt hodině vyndejte, ony ztvrdnou, jakmile budou venku z trouby :-)

Tažený meruňkový závin s tymiánem

Už je to týden, co plánuju dát sem slíbený recept na cizrnové sušenky, ale vždycky do toho vleze něco jiného... Dnes je to například nejlepší závin, co jsem kdy dělala (neříkám, že nejlepší na světě ;-) ). Už nějakou dobu se těším, že udělám něco meruňkového. Meruňky jsou v dezertech jedno z mých nejoblíbenějších ovocí. Úplně jsem to viděla před očima. Šátečky z domácího listového těsta s pudinkem a meruňkami. Sliny jsem div udržela v puse. Na vyrábění listového těsta jsem si ale vzpomněla jaksi trochu pozdě. A vzhledem k tomu, že jsem výsledný výrobek chtěla mít hotový tentýž den, musela jsem vymyslet náhradní řešení. Nakonec jsem se trochu inspirovala u Maryny tady.
Hotovo tedy bylo ještě k večeru a dnes jsem dojedla poslední dva kousíčky (ze dvou dlouhých nohavic závinu) - což ostatně mluví asi za vše :-)

Na tažené těsto (vystačí na dvě nohavice závinu):
300g hladké mouky
30g másla
1 vajíčko
cca 100ml vlažné vody
špetka soli
kokosový olej na potření (to je moje inovace, v původním receptu je olej normální)
Na náplň:
1 sáček vanilkového pudinku
500ml mléka
cukr (množství jako tradičně neuvádím)
2 vajíčka
meruňky (kolik kdo snese, já měla něco málo přes půl kila)
tymián
Kromě toho:
máslo na potírání
tymián na posypání

Tažené těsto jsem dělala ve své gastro "kariéře" vůbec poprvé, takže jsem byla zvědavá. A musím říct, že jeho příprava mě docela bavila. Mám ráda tvárné a zároveň voňavé těsto a to tažené bezesporu je. Jediné, co mě tedy nebavilo ani trochu, byla fáze, kdy jsem se poprvé v životě uvolila skutečně postupovat - mouku dát na vál, udělat důlek, do důlku vyklepnout vajíčko, přidat rozpuštěné máslo, špetku soli a vodu a zpracovat - to je vážně zlo!! Je to tak strašně nepraktické a divné, že už to nikdy nebudu opakovat :D Proč by se tentýž postup

nemohl udělat v míse a až následně, kdy vám drží vše pohromadě, hníst těsto na vále? Rozhodně vám radím udělejte to, o to víc, pokud jako já nesnášíte tu fázi, kdy se to vše jen lepí a máte to po celých rukou.
Ale dále k postupu. Zkrátka, nějakým způsobem takto spojíte suroviny v hmotu a pak nějakou dobu (není to tak dlouho, ale není to ale úplně krátce), důkladně hnětete těsto a energicky s ním "třískáte" o pracovní plochu. Je třeba docílit úplně hladkého a lesklého těsta (ano, skutečně bude lesklé). Potom z něj uděláte bochánek a potřete tukem - kokosovým či normálním olejem a přiklopíte nahřátým talířem. Takto těsto půl hodinky odpočívá.

Uvařte vanilkový pudink dle návodu, dle chuti oslazený. Oddělte žloutky od bílků. Až pudink alespoň trochu vystydne, že se z něj nebude kouřit, přidejte do něj žloutky a krátce prošlehejte. Z bílků s trochou cukru vyšlehejte tuhý sníh a taktéž přidejte do pudinku. Na závěr do směsi přihoďte meruňky nakrájené na kousky a přisypte lehce tymián.

Těsto rozdělte na dvě půlky a každou postupně vyválejte na utěrce - jde to válet hezky, lehce, ani se to nelepí. Potom odložte váleček a těsto rukama vytahujte, až bude nakonec téměř průhledné. Naplňte pudinkovou směsí a sviňte, nejlépe pomocí utěrky. Pokud chcete mít záviny spíše estetické a chcete, aby se vám snadněji přenášely na plech, zvolte spíš taktiku rolování po kratší straně - závin bude mít na sobě více vrstev těsta a nebudou vidět vypouklé kousky meruněk. 
Jestli ale máte spíše rádi tenkou vrstvu těsta, můžete zkusit, jako já, rolovat po delší straně. Jako přidanou hodnotu získáte i trochu adrenalinu - povede se přemístit závin na plech v jednom kuse, nebo nepovede? No, nakonec se povedlo, ač jedna nohavice vypadala

poněkud rustikálněji :-) 

Abych to trochu zachránila, posypala jsem záviny tymiánem ještě navrchu, poté, co jsem obě nohy potřela máslem. 

Pečeme na 200 stupňů cca 40 minut. V průběhu pečení nohy ještě jednou potřeme máslem, stejně tak těstě po vytažení z trouby.

Ačkoli vzhledově by můj závin soutěž krásy asi nevyhrál, svou chutí by určitě zabodovat. Kombinace pudinku, meruněk a tymiánu  v tažením těstě = lehké, svěží a velice, velice jedlé! :)

Zahradní koláč ze skořicového křehkého těsta

Mít k dispozici plnou zahradu ovoce je pro milovníka pečení něco jako ráj. I když pro mě bohužel jen občasně víkendový. Tento rok je úroda obzvlášť bohatá, broskvoň je obsypaná a to ani nemluvím o ostružinách, tolik jsme jich snad ještě neměli. Už se nemůžu dočkat, až budou zralé. Ale nač předbíhat, teď byla řada na bobulích, jostě a červeném rybízu. Celkově bylo této many opravdu požehnaně a tak mi zůstalo i na zamrazení, hurá. Měla jsem ale chuť udělat něco opravdu hodně šťavnatého a sladko-kyselého, dýchajícího plodností a létem. Na crumble mám chuť už dlouho a tak volba padla na koláč v tomto duchu. Věděla jsem, že chci použít křehké těsto, které si vysloužilo ozvláštnění - skořici. Musím říct, že to byl báječný nápad. Celkově lze vlastně do křehkého těsta přidávat různé vylepšováky, přes kokos, skořici, koření... K těm kyselým plodům mi skořice vyloženě seděla a musím říct, že jsem nešlápla rozhodně vedle! 

Na skořicové křehké těsto:
350g hladké mouky
200g másla
1 vajíčko
půl kelímku smetany ke šlehání
trochu cukru
mletá skořice
Kromě toho:
kyselé bobule ze zahrádky (červený rybíz, josta)
cukr


Z mouky, másla, vajíčka, smetany, cukru a skořice (množství dle vlastního uvážení) ručně vypracujeme hladké těsto. Je třeba ale pracovat co nejrychleji, těsto by se nemělo dostat do fáze, kdy se lepí a ňahňá (jelikož se máslo začne roztékat). Raději nechte v těstě kusy másla, to ničemu neuškodí.
Vypracované těsto dáme na hodinku odpočinout do lednice.

Koláčovou formu není třeba nijak vymazávat ani vysypávat, těsto je samo o sobě máslové dost.

Vyhlazené těsto jsem si rozdělila na dvě půlky a na pomoučeném vále vyválela dvě placky. Jednu dala dospod a vyvýšila okraje. Bohatě jsem formu naplnila ovocem, opravdu vrchovatě, až přes okraj. Ovoce je dobré zasypat cukrem, aby se kyselost trochu vyvážila. A navrch přijde druhá část rozváleného těsta. 
Nakonec jsem vzala nůž a zlehka vyřízla na horním těstě čtyři otvory ve tvaru kapky. Díky tomu se vrchní těsto nevzdouvalo a nevydouvalo.

Pekla jsem na 170 stupňů asi 45 minut (tato trouba ale peče méně, než ta, co mám doma, takže kontrolujte). Povrch koláče by měl být příjemně nazlátlý.

Pak už stačí jen počkat, až koláč alespoň trochu vystydne, abyste do něj mohli hladově a nedočkavě zabořit lžíce. Zmizel rychlostí blesku. Kombinace skořicového křehkého těsta s rybízem a jostou byla vážně povedená, kdyby mě někdo požádal o nějaký typicky letní koláč, dám mu jednoznačně tento recept!

Dortík s makovou šlehačkou a jahodami

Tenhle dortík byl součástí mého naplánovaného menu na páteční grilovačku. Recept byl zveřejněn v časopise Apetit a musím jim dát za pravdu, že je skutečně vzácně návykový! Nicméně, abych vše neměla tak jednoduché, plány a přípravu mi zhatila nehezká dopravní situace v pátek odpoledne na jižní spojce - co se ale taky dalo čekat, že... Dle mého plánu už měl být dortík připravený, než přijdou hosté, ale takhle jsem stihla stěží nakoupit pár zbývajících ingrediencí. Kromě dortíku jsem měla ještě v plánu na místě připravit salát z červené řepy, rukoly a kozího sýru (má oblíbená kombinace) a drink v podobě rozmačkaného ovoce (jahody, josta, rybíz), rumu, zalité Fragolinem a dolité vodou (mňam!). Maso jsem měla již naložené a upečené cizrnové sušenky.
Ale zpět k tématu. Krém měl původně sestávat z ušlehané šlehačky, tvarohu a máku svařeného v mléce. Ejhle, je možné, že v tom krámě neměli tvaroh? Jistě není, ale ve spěchu, chvatu a stresu jsem ho zkrátka nenašla. Započala jsem tedy zde svou improvizaci a koupila jen šlehačku a mascarpone (mák už jsem měla). Ještě, že piškot jsem měla už předpečený předem - a to se musím pochlubit, povedl se mi ten nejlepší a nejchutnější piškot, co jsem kdy nejen sama dělala, ale i jedla!

Na nejluxusnější piškot:
4 vajíčka (žloutek a bílek zvlášť)
cca 80g cukru (já vždycky dávám míň, ale dejte kolik chcete)
1 balení vanilkového cukru
130g hladké mouky
35g rozpuštěného másla
Na makový krém:
1/2 kelímku smetany ke šlehání
1 balení mascarpone
mletý mák
cukr
Kromě toho:
jahody, samozřejmě (já měla vaničku tak akorát)

Při přípravě piškotu si nejprve oddělíme žloutky od bílků. Bílky vyšleháme nejdřív jen do řídké pěny, přidáme cukr a šleháme do tuhého sněhu (bílky šlehané s cukrem vážně vypadají jinak, než se špetkou soli!). Žloutky vyšleháme s vanilkovým cukrem a zašleháme (už ručně) do bílků. Zlehka vmícháme prosátou mouku a rozpuštěné máslo (já nechala rozpustit v mikrovlnce).

Požadovanou formu vyložíme pečícím papírem a pečeme na 180 stupňů cca 30 minut.

Teď přichází na řadu ta část s krémem. Další velké zjištění, které mě přinutilo k ještě větší improvizaci bylo, že na "chalupě" nebyl mixer a já svůj zapomněla vzít. Co tedy se šlehačkou? Nakonec jsem vymíchala mascarpone s půl kelímkem smetany ke šlehání - neušlehané, malinko osladila a zahustila mletým mákem (v syrovém stavu). Pak už jsem se jen modlila, aby se to aspoň trochu "dalo".

Rozmačkala jsem misku jahod a rozetřela je na spodní díl korpusu. Šťáva se do něj krásně vsákla. Na tuhle základní vrstvu jsem rozetřela cca 2/3 krému a pokladla pokrájenými jahodami. Teď už přiložíme vrchní díl piškotu a zbylým krémem potřeme dort všude po obvodu. Navrchu dozdobíme zbytkem pokrájených jahod.

A čekalo se na hodinu pravdy. Po zhruba hodině v lednici jsem se jala dort servíroval. A byla jsem sama ohromena, jak vypadal krásně! A držel, hurá! Všem moc chutnal, někdo si dokonce vyžádal výslužku, což mě potěšilo ještě víc. No a to ani nemluvím, jaký byl dort pak druhý den (ano, kousek zbyl, ale vážně jen kousek, ten, co je na fotkách :D ). Takže na závěr musím říct, že jsem byla ráda, že pod taktovkou "osudu" jsem makovou šlehačku stvořila tímto způsobem - nakonec si myslím, že byla ještě mnohem lepší, než dle originálního receptu. Improvizace bývá přítel úspěchu. Někdy :-)

Můj první chleba

Takže hezky zčerstva! Právě jsem vytáhla a okusila můj první domácí a nejbožštější chleba! Řeknu vám, že tohle tělo Kristovo bych jedla klidně od rána do večera. Mám z toho mého prvního krasavečka tak ohromnou radost, asi proto, že jsem do poslední chvíle nějak nevěřila v jeho úspěch.

Najít kloudný recept na chleba, je úkol jako od děda Vševěda. Ale vážně, vážně nepotřebujete pěstovat doma bůh ví jak dlouho kvásek ani vlastnit ošatku, na to, abyste si udělali to nejluxusnější pečivo. Procházení "osvědčených" rad na internetu jsem po chvíli vzdala. Každý sliboval "jednoduchý a zaručený recept", ale popisoval ho snad na sto stranách. To určitě. Nechtěla jsem ale střílet úplně od boku, takže jsem se nakonec obrátila na svou drahou sestřenku, která mi vytrhla svým svérázným postupem trn z paty. Doslova říkala "těsto nehnětu, jen to všechno smíchám a šoupnu to tam, jakýpak s****." Moje řeč!!! Jakýpak copak. Když si člověk chce dělat domácí pečivo, mělo by to být především efektivní. A ono je. Večer zaděláš, druhý den upečeš a je to. Držela jsem se tedy jejího receptu, jen jsem si pár věcí pozměnila a finální postup na přelomový domácí chleba je tady!

Není v tom nic víc než:

3 hrnky hladké mouky
půl kostky droždí
hrnek vlažné vody
2 lžičky soli
lžička cukru
polévková lžíce olivového oleje
dvě špetky kmínu
špetka římského kmínu
dvě špetky mletého koriandru

Do mouky nadrobíme půl kostky droždí, přidáme sůl, cukr, koření a zalijeme vodou. A hněteme. Tedy já hnětla, spíše tak falešně hnětla, zkrátka jsem to jen rukama mordovala v míse, dokud jsem nezískala kouli, kterou jsem si mohla přehazovat z ruky do ruky, aniž by se to úplně rozblemclo. Samozřejmě přidávejte mouku a vodu dle vlastního uvážení. V původním sestřenčině návodu bylo těsto řidší, já nakonec zvolila tu pevnější variantu. Nesmí být ale tvrdé až moc!
Takto jsem těsto přikryté utěrkou dala přes noc kynout na balkon (zasklený). Vzhledem k tomu, že tam celé dopoledne paří sluníčko, věděla jsem, že o teplo nouze nebude.

Druhý den, tedy dnes, po příchodu z práce, jsem mrkla do mísy - byla skoro vrchovatá, takhle nakynuté těsto jsem ještě neviděla! Nicméně, první zklamání přišlo, kdy jsem se jala ho z mísy vyndat. Stalo se ze něj totálně lepivé a ňahňavé cosi. Zkusila jsem tedy situaci zachránit a spravila to moukou, aby se s těstem dalo opět pracovat. Trochu jsem ho propracovala v rukou a dala do vymazané a vysypané oválné pečící nádoby. Takto, opět přikryté utěrkou, jsem ho dala ještě na půl hodinky na balkon.

Troubu je třeba si pořádně předehřát, dala jsem teplotu na max. Takto jsem chleba pekla cca 15 minut a potom ztlumila teplotu na 175 stupňů. Po nějaké době jsem se zalekla podruhé. Chleba se totiž první čtvrt hodinku měl péct zakrytý. A ten můj byl už od počátku odkrytý. Předesílám, že nakonec to vůbec nevadilo, nicméně začátečnická vyjukanost udělá svoje. No, pekla jsem pak dalších cca 40 minut. Dohromady necelou hodinku.

A pak...přišel třetí úlek. Zkusila jsem ještě v troubě zaklepat na chleba vařečkou. Byl úplně, ale úplně kamenný. Moje naděje na úspěšné pečení se s každou vteřinou zmenšovaly. Chleba jsem vyndala, obhlížela ho ze všech stran a děsila se okamžiku, až se pokusím ho rozkrojit. Přiznám se ale, že špetička naděje stále zůstávala, asi díky krásné vůni (co voní, nemůže být přece zlé, ne?).

Můj nůž se poprvé zakrojil a...mně se v očích objevily jiskřičky. Uvnitř jsem našla nádherný, bílý, pravidelný a omamně voňavý chleba. Když jsem se prvně zakousla do patky, byl to takový malý gastronomický vrchol. To koření jsem do chleba nevrazila nadarmo, kombinace kmínu, římského kmínu a koriandru vykouzlila jemně exotickou chuť, ale opravdu jemně - tudíž nehrozí, že se přejí.

Zdlábla jsem dva krajíce a dostala škytavku, takže poslušně čekám, až chleba vychladne. Při prvních soustech mi ale běželo hlavou pouze to, že už si nikdy, nikdy nechci koupit v krámě pečivo! :D

Červencový mix

Za poslední dny se mi nahromadilo několik pro mě zajímavých a nových potravin - produktů. Ne, že bych snad o nich nikdy předtím neslyšela. Při svých kulinářských tanečcích jsem je ale dříve ještě nepoužila a proto jsou pro mě zatím neznámým, nerozbaleným dárkem. Zkoušet nové suroviny je pro mě zábava, ráda experimentuji a nechávám se unášet vlastní fantazií. Přemýšlím, jestli se mi někdy v životě podařilo uvařit něco hnusného. No, přinejmenším si na to nevzpomínám :D Zastávám názor, že čich a intuice nezradí.

První věcí z obrázku je cizrna. Tato bio, koupená v obchodě se zdravou výživou Maranatha. Když jsem poprvé ochutnala Hummus, byla to láska na první ochutnání. Už dlouho jsem si domácí hummus slibovala a teď mám konečně z čeho. Kromě toho se cizrna skvěle hodí do salátů. A nebo, úplně z jiného soudku, třeba do sušenek, což hodlám realizovat. 
V plánu mám přidat do nich i burákové máslo z Marks§Spencer, s celými kousky oříšků. Já vím, já vím, s recepty s burákovým máslem se teď roztrhl pytel. Já si ho ale koupila prvně až teď a tudíž teprve přicházím na chuť jeho variacím (ano, občas sním pár lžiček přímo ze skleničky - je tak strašně zvláštní, člověk ho má doslova "plnou pusu").

Většina lidí, kteří se v posledním roce alespoň jednou vyskytli v nějakém podniku podporující Pilsner Urquel, už jistě Fénixe zná. Úžasně osvěžující pšeničné pivo s pomerančem. Já, totální "antipivař", ho dokážu s chutí pít celý večer a moje srdce jásá, kdykoli ho někde točí. Nevím, zda je ta lahvová verze novinka, či jen v obchodem nechodím do sekce piva, každopádně jedna fénixová lahvinka už je doma. Na rozdíl od všech přeslazených limonádových Radlerů a spol., je Fénix opravdu pivo, ale zkrátka úplně jiné :D Neznám lepší letní osvěžení!

Kokosový olej! Tak tento úlovek je pro mě skutečně cenný. Již nějakou dobu jsem ho měla v hledáčku, ale jaksi na něj nikde ne a ne narazit. Zdravá výživa mě zachránila, 250ml oleje a nějakých 130Kč. Musím ale říct, že tuhle investici si vůbec nevyčítám, naopak, nesmírně se těším na moment, až prvně na kokosovém oleji něčo usmažím, nebo ho zkrátka někam přidám. Mimochodem, je vhodný do kuchyně stejně tak jako k masážím nebo do koupele.

A teď trochu něčeho poučného. Multifunkčí Agar, nebo také agar-agar, přírodní polysacharid (lineární polymer galaktózy) s vysokou gelující schopností, který se vyrábí z červených mořských řas. Používá se jako živné médium pro kultivaci mikroorganismů a rostlin. Agar se používá také jako léčivý obvaz u domorodých kmenů nebo při laboratorním množení orchidejí. V potravinářství se využívá jako stabilizátor a zahušťovací prostředek. Je známý také jako japonská želatina. Tedy shrnuto a sečteno, pokud se nechystáte na množení orchidejí, poslouží vám Agar dobře jako přírodní želatina s vysokou funkčností.

Jako poslední jsem si udělala radost (respektive mi byla udělána radost) několika sáčky koření do sbírky. Dvě mi byla přivezena přímo z řeckého poloostrova Chalkidiki. Směs koření Giros Souvlaki (ano, skutečně je to tam s měkkým I) a Tzatziki. Oboje už jsem měla možnost vyzkoušet, Giros do marinády na maso a Tzatziki do těsta na palačinky. Uplatnění v mé kuchyni obě koření určitě najdou.
Mletý koriandr, to samozřejmě není žádná novinka a neprobádaná oblast. Jen jsem ho v mleté formě ve své sbírce ještě neměla, takže i toto je taková malá premiéra. 
Red curry past, vychytávka z asijského koutku. Dnes jsem ji požila do omáčky na těstoviny s tymiánem a cuketou. Kupodivu, kdo by to byl řekl, to vypadá opravdu jako pasta - konzistencí. Na jazyku se zdála dost pálivá, proto jsem se nechtěla s množstvím na poprvé unáhlit. Omáčka ale vůbec pálivá nebyla, jen získala takový zvláštní šmrnc. Určitě tedy není Curry past v mé lednici naposledy!

 

Melounový cheesecake

Konečně, po dlouhé době, se zase hodí publikovat něco letního. Tenhle ojedinělý dortík jsem poprvé vymyslela a realizovala už před nějakou dobou. Teď se mi doma opět vyskytl meloun, takže se dočkal pro svůj nebývalý úspěch opakování. Pokud přemýšlíte, co sladkého kromě zmrzliny by vás mohlo v letních dnech osvěžit, pak je to rozhodně tenhle cheesecake. Díky melounu je úžasně nadýchaný a lehký. A co víc, je to i s bonusem, především pro milovníky růžové barvy (mezi které já se neřadím a přesto se mi to prostě jen infantilně líbí) - dort je celý růžový a to bez přidání jakékoli uměliny! Nechte se tedy unášet mámením růžového dortu a jen vnímejte, jak se vám na jazyku pěnově rozpouští...

Na základ:
anglické máslové sušenky
máslo
Na krém:
1 vanička mascarpone
1 velký bílý jogurt
1/4 melounu
pár lžic cukru
1 balení želatiny
1 balení želatinového ztužovače

Nikdy nevím, jaké sušenky mám koupit na základ. Žádné se mi nezdají nějak dost dobré a máslové. Moje oblíbené tradiční SClub, nebo jak se to jmenuje, mívají zřídka kdy. Tentokrát jsem sáhla po rustikálním balení anglických sušenek a musím říct, že to byla docela dobrá volba. Do cheesecaku skvěle zapadnou svou lehkou slaností.
Neuvádím množství, neb to podle mě nemá smysl. Každý má jinak velkou formu, každý má rád základ jiné tloušťky. Tak zkrátka by oko vytvořte ze sušenek a másla základ, který namačkejte do formy - tentokrát se pokuste opravdu i o jakési vyvýšené stěny.
Dejte chladit.

Na krém si vymícháme mascarpone s jogurtem (já tentokrát dala půl balení jogurtu a doplnila

to ještě lučinou). 
Meloun vydlabeme a v ideálním případě zbavíme pecek (ano, tohle je opruz!), nebo se pokusíme použít nějaký vhodný cedník až po rozmixování melounu (plátýnko nedoporučuji, neprojde vám tam ta hustší část melounové kaše, která se zachytí v utěrce a to není dobré). 
Rozmixovaný meloun zahřejeme, nasypeme cukr dle chuti (určitě ne moc, meloun je sladidlo sám o sobě) a přidáme želatinu. Chvíli zahříváme, pak odstavíme a necháme vychladnout.

Vychladlou melounovou směs vlijeme k té jogurtové, promícháme. Dle návodu si připravíme želatinový ztužovač a celou směs do něj intenzivně vmícháme. Ihned vlijeme na připravený základ.

 

A teď už jenom chladíme, chladíme a chladíme. Budete překvapeni, jak to ztuhne rychle, po pár hodinkách už si můžete pochutnávat na růžovém dortu :-)

Francouzské trhy na Kampě

Už měsíc jsem na ně myslela. A těšila se. Nebýt ale šťastné náhody (nebo tomu tak osud chtěl), bývala bych je byla propásla. To bych si neodpustila až do dalšího roku. Nicméně, štěstěna mi taky jednou přála a poslední možný den, krásné nedělní odpoledne, jsem strávila na Kampě. 

Člověk si z toho udělá už takovou tradici. Vývěr zboží se sice rok od roku moc nemění, ale zato můžete jít na jistotu. Mění se samozřejmě pouze složení prodávajících, tedy nikdy nepřijdete o tu nejzábavnější část - ochutnávání a hledání toho nej! Já jsem už od malička po ochutnávání celá divá. Nejlépe z cizích talířů samozřejmě :-)

Na francouzských trzích můžete také ochutnat na místě udělané speciality v podobě mušlí, šneků, krevet, rozpečeného kozího sýra, pravých francouzských Crêpes a dalších lákavých dobrot. Počítejte ale s tím, že pro uspokojení chutí se budete muset trochu plácnout přes kapsu.


Pokud ale své finanční prostředky nechcete vynaložit tímto způsobem a preferujete uspokojení, tak jako já, spíše ve formě ochutnávání, můžete se těšit na možnost koštování mnoho vín, bílých, červených, růžových, šampaňského, lahodných sýrů a paštiček rozpadajících se na jazyku. Kromě toho je na stáncích k zakoupení i tradiční pečivo nebo bylinky, především v podobě levandule.
vyzbrojte se ale předem dobrou náladou a trpělivostí, aby vám nevzaly vítr z plachet davy lidí (které jsou ale, podotýkám, snesitelné - a to jsem velký davový "hater").

Ochutnala jsem několik vín a od dvou nejlepších jsem si nechala nalít "decku", takže se mi pak "trhovalo" mnohem radostněji. Jednu z lahví jsem si s velkou radostí zakoupila (ta moje byla poslední ze tří, uf!). Víno je polosladké, ale svěží, s příjemným dozvukem, takové, které byste zvládli pít celý večer. Příjemný stánkař mi lahev ochotně schoval, takže jsem si ji mohla vyzvednout až těsně před odchodem a nemusela se tak namáhat jejím nošením.
Druhé víno, které mě na trhu oslovilo, už mi bohužel nebylo přáno. Poslední lahev, kterou měli, se už rozlévala. Mimochodem, máte někdo osvědčené vinaře, od kterých objednáváte? Třeba i přes internet? Zjistila jsem, že ta "supermarketová" vína už nemůžu skoro ani pozřít :-(


Další věcí, která se rázem ocitla v mé lačné tašce byl na pohled lákavý a neobvyklý levandulový sirup! Hned po prvním ochutnání mě ohromil! Vzhledem k tomu, že z toho mého bezinkového už nám zůstala v lednici poslední sklenička, přemýšlela jsem, z čeho by sirup ještě šel vyrobit (kupované šťávy teď mají utrum :D ). A ejhle, řešení mi doslova spadlo do kabelky (tedy řešení do chvíle, než ho nevypijeme).

Na co jsem se skutečně těšila, byly mnou milované paštičky. Ty osvědčené z minulého roku sice neměli, ale proč nezkusit zase něco nového. Já, zarputilý milovník divočiny, jsem okamžitě sáhla po kančí. Vítěznou dvojku doplnila kachní s lanýžovou šťávou.

Mou pozornost upoutal stánek s různými druhy oliv, plněných papriček, meruněk, nakládaných chobotniček a spoustou dalšího. 
Olivy mám opravdu ráda a tyhle vypadaly kvalitně, pořádné velké, plněné mandličkou. Krabičku doplnily papričky plněné tvarohovým sýrem, které mají říz. Pálí pořádně, takže vhodné spíše k pivu, než-li vínu.




Poslední věc jsem si záměrně nechala na konec. Hřebem francouzských trhů jsou pro mě opět sýry. Kdo má sýry všeobecně rád a je ochoten alespoň jednou za rok zainvestovat do nich více, než za bloček eidamu ze supermarketu, přijde si tady na své. 
U mě zvítězila kozí gouda (cítíte uvnitř ještě takové ty kousíčky, slast!), kozí sýr s bílým vínem a jeden archivní luxusní kousek, který ani nebyl na stánku vystavený (nedivím se, že si ho chtělo schovat pro sebe), ale nakonec jsem do své sbírky kousek vyzískala.

Miluju ty večery, když strávím klidně půl hodiny přípravou paštičkových jednohubek a důkladně na tenké kousky nakrájených sýrů, všechno to esteticky naservíruju na stůl, nechám se opíjet cinkavým zvukem nalévaného vína a...všechny ty krásné skvělé věci si užiju u dobrého filmu...

P.S.: Na svatbě se žádné ochutnávání nekonalo! Věřili byste tomu, že jsem byla vděčná za suchary s jogurtovou polevou v mé kabelce?!?

Bezlepkové makové mini cakes

Na balkoně je výheň. Známka toho, že je venku krásně. Ani dnes se k pečení bohužel nedostanu, namísto toho budu ochutnávat cizí dobroty na svatební hostině (pochybuji ale, že mě to uspokojí tak, jako upečení něčeho vlastního). K dnešnímu pěknému dni vám ale přinesu jednoduchý, ale na pohled krásný "mini" dezert, který zvládnete během chvíle a skvěle se hodí třeba na posezení venku na zahradě, nebo na pikniku. Makový bezlepkový dortík jsem již sice dělala, tato prvotní verze ale příslušela velmi podobnému dni, jako je ten dnešní - předpokládám, že nikdo nebude chtít trávit hodiny v kuchyni, ale spíš venku. Dnešní recept tedy bude ve znamení efektivity. Jak postupem života mám možnost občas pocítit, v jednoduchosti je někdy opravdu krása :-)

Ingredience na 3 mini dortíčky:
80g mletého máku
hrst pomletých mandlí (nebo jiných ořechů)
4 žloutky
2 bílky
špetka soli
špetka jedlé sody (vlastně by ani nemusela být, to je spíš tak pro pocit, nebo co :)
2 lžíce medu (cukru, nebo čímkoli si chcete osladit život)
Na krém:
1 tvaroh v papíru
lžíce másla
rybízová marmeláda
dle chuti sladidlo

Z bílků si ušleháme tuhý sníh. Všechny ostatní ingredience na těsto smícháme a na závěr do nich pomalu zabalíme sníh. Těsto bude hutné, těžší. 

Troubu předehřejeme na 160 stupňů. V ideálním případě si připravíme plech 20x30cm (já bohužel takovýto nevlastním, zvolila jsem pro jistotu menší variantu). Vymažeme ho zlehka máslem a přitiskneme pečící papír (takto se nám nebude kroutit a vzpírat). 
Vlijeme těsto a pečeme 15-20 minut.

Mezitím si připravíme krém, naprosto jednoduchým vymixováním tvarohu (opět podotýkám, opravdu nepoužijte ten ve vaničce!), másla a rybízové marmelády (jistě by chutnala skvěle i meruňková).

Z upečeného plátu těsta je nyní třeba získat celkem 9 koleček. Já jich při své velikosti plátu a použité velikosti "vykrajovátka" vyzískala pouze 6. Nebyl to ale problém, ani za mák. Samozřejmě, že vám při vykrajování zůstane plno odřezků. Hurá. Rozdrobíme je na drobečky a ty použijeme jako prostřední vrstvu. Tímto způsobem spotřebujeme opravdu vše, stáváme se tedy vysoce efektivními.

Tedy v konečném výsledku máme tři dortíky, každý má tři patra, prostřední drobečkové, každé promazané krémem.

Arabské placky z červené řepy a batátu

Ještě, než opustím na pár dní město pražské a odjedu na pár dní mimo civilizaci (kde nic vařit ani péct nebudu moct, bude se mi stýskat), chci sem dát konečně taky nějaký slaný recept. Tyhle placky a různé jejich variace jsem si poslední dobou opravdu oblíbila. Je to jednoduchá, lehká a zdravá večeře. Skládá se navíc ze samých mnou oblíbených surovin, na červenou řepu a batát nedám dopustit. A když se to spojí s exotickou arabskou chutí, je to to pravé ořechové. Receptů s řepou i sladkými brambory se poslední dobou vyrojilo docela hodně, tak já pro změnu vsázím na něco netradičního :-)

Použila jsem:

1 předvařená červená řepa (prodávají v Kauflandu nebo Bille)

jeden batát

2 vajíčka

tři lžíce bílého jogurtu

polohrubá mouka (na množství už musíte vyzrát sami)

lžíce římského kmínu

lžíce směsi arabského koření (i bez něj si pochutnáte)

sůl

Na salátek:

Rukola

Cherry rajčátka

olivový olej

Červenou řepu a batát nastrouháme. Pokud nemáte předvařenou řepu, není to žádný průšvih, jednoduše si ji nejdřív uvaříte nebo upečete. Doporučuji ale ty předvařené vyzkoušet, ulehčí vám to často práci a hlavně cenný čas!

Přidáme vajíčka, jogurt, koření a nakonec mouku, kterou přisypáváme, dokud se nám nebude zdát, že je těsto použitelné (kdo aspoň jednou v životě dělal bramboráky, ví, že je to vlastně tentýž postup). 

Smažíme na pánvi na jen symbolickém množství oleje. Placky jsou samy o sobě dost

šťavnaté, není třeba to s olejem vůbec přehánět.

Osvědčená kombinace s těmto plackám je jednoduchý salátek z rukoly, rajčátek a olivového oleje. V jednoduchosti je někdy opravdu krása :-)

P.S. Já začala s podobnými plackami docela experimentovat, neváhejte použít to, co máte zrovna doma. Dá se do těsta místo brambor nastrouhat třeba i cuketa, mrkev, nebo okurka, v různých kombinacích. V souladu s výrazným kořením jsou bezkonkurenční!

Jahodový cheesecake s nádechem vanilky

Na tento víkend jsem měla náladu připravit něco lehkého, ovocného a nadýchaného. Zvítězil cheesecake, který měl mít dle plánu krásnou mramorovou červeno bílou strukturu. Vzhledově se sice nevydařil tak, jak jsem si představovala, ale zachránil to svou osvěžující a lehkou chutí. Částečně bych připravený také pro naši včerejší návštěvu, která se ale nakonec spokojila se slanými palačinkami a oříšky (a udělala velkou chybu), takže cheesecakové potěšení zbylo jen na nás.

Na základ jsem použila:
půl balení skořicových esíček
hrst mandlí
od oka másla
kapku vanilkové esence
Na krém:
balení Riccoty
vaničku tvarohu
tři lžíce bílého jogurtu
dvě kapky vanilkové esence
želatinový ztužovač dr.Oetker
Na jahodovou vrstvu:
misku jahod
dle chuti moučkový cukr
půl sáčku želatinového ztužovače dr.Oetker

Postup "korpusu" snad ani nemusím zmiňovat, jiné je to pouze v tom, že jsem v sekáčku namlela hrst mandlí a smíchala se sušenkami máslo jsem krájela na kostičky a zpracovávala hmotu, dokud nebyla dost "cheesecaková". Přidala jsem ještě kapku vanilkové esence, vystlala tím dortovou formu a dala chladit do lednice.

Jahody jsem měla zamražené, takže jako další krok jsem je dala do kastrůlku zahřívat.

Mezitím jsem si ručně metličkou vyšlehala Riccotu, tvaroh, jogurt a vanilkovou esenci, dle návodu připravila ztužovač (smícháte obsah sáčku s cca 100ml vody, půl minuty intenzivně mícháte a přidáte vámi zvolenou hmotu), vmíchala do tvarohové směsi a tu pak nalila na základ dortu. Rozehřáté jahody jsem rozmixovala tyčovým mixérem s trochou moučkového cukru a opět přidala tentokrát jen půl balení ztužovače. Jahodová hmota následně přišla na dort.

Nyní mělo přijít na řadu to kouzlo s mramorováním. Druhým koncem vařečky jsem vše ve formě promíchala několikrát dokola. Nakonec z toho bohužel nevzniklo v řezu žádné mramorování, ale zato jsem získala hezky vrstvený dortík (tvarohová a jahodová vrstva byly pěkně oddělené nad sebou).

Vše jsem nechala v lednici ztuhnout, ideální je to přes noc, teprve pak to bude ono, ale pochutnáte si samozřejmě i třeba po dvou, třech hodinách :)

Jahodovo limetový sorbet se zázvorem

Konečně po dvou hektických dnech se dostávám opět k příspěvku. Řešila jsem dilema, co udělat se zbytkem kunratických jahod, které bylo třeba spotřebovat ihned. Po těch několika dnech, co jsme prakticky každý den měli jiný koláč, už jsem byla nějak přeslazená (a paradoxně jsem pak při cestě autem myslela na Princeznu?!?!!!! :D ) a tak se mi nic dalšího péct nechtělo. Nejprve jsem se rozhodla udělat pár skleniček marmelády, jenže...domácí marmelády mám plnou lednici a nejen tu... Naštěstí mě pak osvítil spásný nápad, udělat si zmrzlinku. Většina receptů je na ty klasicky smetanové, s vajíčkem, nejlépe ve zmrzlinovači. Nebo naopak jen na nejobyčejnější dřeň. Hm, jala jsem se tedy praktikovat vlastní, intuitivní postup.

Použila jsem:
misku jahod
1 celou větší limetu
malý kousek zázvoru
3 lžíce bílého jogurtu
1 balení smetany (ne ke šlehání, ale obyčejné)
trochu cukru

Samozřejmě, že jsem nechtěla "jen" obyčejnou jahodovou příchuť. Projela jsem tedy pohledem lednici a intuitivně vytáhla ještě limetu, zázvor, zbyteček jogurtu a smetanu.

Jednoduše jsem tyčovým mixérem rozmixovala omyté a okrájené jahůdky s trochou cukru (záleží na vás, jak moc budete mixovat, já záměrně nechala i nějaké kusy jahod), přidala šťávu z celé jedné limety a taky trochu kůry. Nastrouhala jsem kousek zázvoru (znáte tu speciální strouhací "mističku" na zázvor?) a přidala ho taky. Nakonec cca tři lžíce jogurtu a smetanu (nejprve jsem tam nalila jen půlku, ale poté, co jsem do kelímku strčila a on se celý vylil - na linku - jsem tam z lítosti tu rozlitou smetanu dala taky :D ).

Po promíchání jsem dala směs do dvou uzavíratelných krabiček a do mrazáku. Po hodině jsem zmrzlinu krátce promíchala a dala zpět mrazit. Tento proces s mícháním jsem opakovala celkem třikrát, pak už jsem nechala vše svému osudu.

Vzešel z toho lahodný a osvěžující sorbet, jahody s limetkou a zázvorem vytvářejí harmonickou a letní chuť, díky zázvoru tak příjemně lehce pikantní.

Tímto pokusem určitě moje zmrzlinování nekončí, docela jsem se pro to nadchla a napadá mě asi tak tisíc příchutí, které musím vyzkoušet! :D