Jednooký mezi slepými králem aneb - Jak si Češi zvolili prezidenta

Je statisticky zřejmé, že tímto příspěvkem odradím, nebo alespoň znechutím 55 % lidí. Selekce je nutná. Všude. Polehčující okolností budiž ale jedno. Od vyhlášení volebních výsledků pro mě celá tato "kauza" přestala existovat. 55 % českého národa má svého prezidenta. Ze zbývajících 45 % se stávají bezprizorní asociálové, co se odmítají radovat pro "většinové dobro" a upřednostnit zájmy majoritní společnosti před vlastními. Ráda se pojedu družit s ostatními asociály ze západního světa, kteří se snažili - byť mohli zůstat bez zájmu - otevřít Čechům oči. A ráda hrdě zahlásím "já jsem český asociál, já nezpůsobila  tu ostudu". Ano, hlavní je, že je to vždy na koho svést. Tady je to ale bohužel realita. Tedy posadím se do salonku s aristokraty a šlechtici a nebudu se znát k václavským klobásám, Pilsner Urquel, ani k důchodci z Vysočiny. A budu hrdá na to, že na chvíli nejsem Čech...smutný to příběh. Do poslední chvíle mé naivní já v koutku duše doufalo, že ač hloupost je vždy vidět víc, naše země se již uzdravila. Každý národ nechť má totiž takového pána (kmána), jakého si zaslouží. Měla bych ale jednu smělou teorii. Nechme je, nechme 55 % obyvatel, ať si mají svého chrabrého vůdce. Nechme je o samotě a poslední, kdo bude odcházet, nechť zhasne, neb jednooký král mezi slepými světlo nepotřebuje (všichni víme, jak energie stále zdražují...). A až se za pět, deset let opět přihlásíme ke slovu, možná, možná se kolem sebe rozhlédneme a zjistíme, že teď jsme tu pány my...