Jednooký mezi slepými králem aneb - Jak si Češi zvolili prezidenta

Je statisticky zřejmé, že tímto příspěvkem odradím, nebo alespoň znechutím 55 % lidí. Selekce je nutná. Všude. Polehčující okolností budiž ale jedno. Od vyhlášení volebních výsledků pro mě celá tato "kauza" přestala existovat. 55 % českého národa má svého prezidenta. Ze zbývajících 45 % se stávají bezprizorní asociálové, co se odmítají radovat pro "většinové dobro" a upřednostnit zájmy majoritní společnosti před vlastními. Ráda se pojedu družit s ostatními asociály ze západního světa, kteří se snažili - byť mohli zůstat bez zájmu - otevřít Čechům oči. A ráda hrdě zahlásím "já jsem český asociál, já nezpůsobila  tu ostudu". Ano, hlavní je, že je to vždy na koho svést. Tady je to ale bohužel realita. Tedy posadím se do salonku s aristokraty a šlechtici a nebudu se znát k václavským klobásám, Pilsner Urquel, ani k důchodci z Vysočiny. A budu hrdá na to, že na chvíli nejsem Čech...smutný to příběh. Do poslední chvíle mé naivní já v koutku duše doufalo, že ač hloupost je vždy vidět víc, naše země se již uzdravila. Každý národ nechť má totiž takového pána (kmána), jakého si zaslouží. Měla bych ale jednu smělou teorii. Nechme je, nechme 55 % obyvatel, ať si mají svého chrabrého vůdce. Nechme je o samotě a poslední, kdo bude odcházet, nechť zhasne, neb jednooký král mezi slepými světlo nepotřebuje (všichni víme, jak energie stále zdražují...). A až se za pět, deset let opět přihlásíme ke slovu, možná, možná se kolem sebe rozhlédneme a zjistíme, že teď jsme tu pány my...

Tatarák ve Zlatém dole

Už delší dobu moje chuťové pohárky prahly po pořádném vydatném tataráku a abych je co nejvýhodněji uspokojila, zabrousila jsem na již osvědčené slevové portály, kde tato pochoutka bývá často k mání za přívětivou cenu. Tentokrát jsem uspěla na Nebeslevu, kde jsem získala tatarák pro dvě osoby za "celých" 99Kč v restauraci Zlatý důl, nacházející se přímo u tramvajové zastávky Kavalírka, kousek za Andělem. Už při snaze o rezervaci místa a času se vyskytly značné potíže, jelikož telefonní číslo i emailová adresa podniku byly mimo provoz a tudíž nebyla jiná možnost, než rezervaci udělat osobně. Na připomínku, že není možné restauraci nijak kontaktovat, odpověděla obsluha prohlášením "nojo, nám tady teď nic nefunguje". Pro krásný a chutný tatarák je ale lačnící člověk schopen podstoupit mnohá příkoří, tedy budiž zapomenuto. V den D jsme s přítelkyní stanuly před branami tatarákového ráje a už už jsme začínaly nasávat tu omamnou vůni, až...nás obsluha usadila k malému stolku přímo vedle pánských toalet z jedné strany a vedle partičky skrz naskrz prokouřených dam ze strany druhé. Po omamné vůni se tedy - pro nás - velmi rychle slehla zem. V rámci čekání jsme objednaly jednu velkou plzeň a colu - to bylo - díky bohu za ty dary - standardní. Naše mlsné pohledy se upíraly na číšníka pokaždé, kdy procházel kolem a toužebně očekávaly své zadostiučinění. To přišlo. Tatarák, má vytoužená odměna za všechny ty svízele. Když opomenu fakt, že to přítelkyně neřestně přehnala s česnekem, takže už jsme ani nedokázaly identifikovat, zda slzíme z toho, či z přílišného množství cigaretového kouře, byl to vlastně docela hezký kulínářský zážitek... Tedy pokud zkusíte svůj tatarák, nebo cokoli jiného, ve Zlatém dole ulovit třeba v jiný čas, za jiných okolností, kdy nezradí technika, nebudete se skoro až mačkat na osadníky vedlejšího stolu a nasávat směsici cigaretového kouře a pánského wc - a budete mít soudnější ruku, doporučuji to risknout...(značka: na vlastní nebezpečí)