S dvoudenním zpožděním se konečně dostávám k napsání o zářijové výzvě. Řeknu vám jedno. Tentokrát to byla pro mě výzva všech výzev, bobřík vůle a odvahy. Ne však ani kvůli obsahu, jako spíš kvůlivá průběhu.
Dort jsem měla naplánovaný mít v pátek hotový, abych mohla zveřejnit post včas a v sobotu ho předat tetě na narozeninové oslavě. Krásně se to všechno mělo spojit. MĚLO...je to správné slovo. V pátek jsem totiž totálně fyzicky odpadla, bolely mě klouby a vůbec celé tělo a nejradši bych jen spala a spala. Zkrátka pěkný náběh na virózu. Hrdinně jsem se ale donutila kolem 18.hodiny vstát z postele. Ještě, že jsem měla už korpus předpečený a prolitý z předchozího dne. Poprvé jsem zažila pocit, kdy byste pečení dortu stokrát vyměnili za postel a čaj s citrónem. A už to znovu zažít nechci!! :D
Když jsem skončila, všude kolem mě byla jen zkáza a zhouba, jako po kuchyňové apokalypse. Korunu tomu dávaly prázdné krabice od pizzy, kterou jsem naprosto hystericky snědla na posezení v posteli. Ilustrační foto přikládám, abyste si tu zkázu uměli představit :D (P.S., postapokalyptická šelma hledající zbytky v troskách...)
Nutno ale podotknout, že dort byl v pátek večer vážně na světě. Zbývalo už jen pár detailů, jako upevnit čokoládové ozdoby apod. Moje síly byly ale silně pod nulou, takže včasný "post" se nekonal...
V sobotu ráno mi bylo ještě o poznání mizerněji, takže jsem byla nucena pouze předat dort, který se sám beze mě vydal na cestu k oslavenkyni. Pro mě sobota znamenala peřinu, šátek, čaj a Hru o trůny...
Dostala jsem ale reference, že dort moc chutnal, takže jsem pocítila alespoň částečnou satisfakci za všechno to úsilí.
Nenechte se ale mýlit, sám o sobě dort vlastně náročný ani moc nebyl, takže pokud se do něj pustíte v plné síle, nemůže vás to rozhodně nijak položit :-)
KORPUS
(povedl se moc, doporučuji skutečně se tohoto držet):
5 větších vajíček
půl hrnku cukru krystal
lžička vanilkového extraktu
1 hrnek hladké mouky
SIRUP
1 plechovka kondenzovaného mléka
půl plechovky kokosového mléka
půl kelímku vysokoprocentní smetany (takže spíše neušlehané šlehačky)
Jako první si samozřejmě upečeme korpus. Oddělíme žloutky od bílků. Začneme šlehat bílky. Jakmile trochu zpění, přidáme cukr a vyšleháme tuhý sníh. Žloutky vyšleháme do nadýchané pěny s vanilkovým extraktem. Do vyšlehaných žloutků pomalu zabalíme sníh a pomalu přisypáváme (metodou "sprchy") mouku. Snažíme se co nejméně ztratit nadýchanost.
Pečeme ve formě s pečícím papírem na 180 stupňů cca 20-25 minut.
Do hrnce vlijeme všechny přísady na sirup a zahřejeme na plotně. Přivedeme k varu, pak snížíme teplotu a prohříváme nějakých 5-10 minut. Podotýkám, že příště bych asi volila trochu jiný poměr mlék. V původním receptu byla dokonce od všeho jedna celá plechovka - to už by bylo vážně moc. Ideální by podle mě bylo dát méně kondenzovaného a více kokosového mléka.
Vychladlý korpus rozřízneme na dvě půlky a propícháme vidličkou. Proléváme taktéž zchladlým sirupem. Ideálně necháme přes noc absorbovat.
NÁPLŇ
1 ušlehaná šlehačka
půl kelímku Mascarpone
tři lžíce sirupu, který nám zbyl z prolévání
čerstvé maliny
Není nic jednoduššího (teoreticky), než ušlehat šlehačku a smíchat s mascarpone. Mně zbylo dost karamelovo kokosového sirupu, takže jsme ho přidala též a nebyla to špatná volba. Dala jsem chladit alespoň na půl hodiny do lednice.
Na spodní díl korpusu navrstvíme krém (trochu si necháme na později) a poklademe malinami (buď čerstvými, ale pokud chcete dort uchovat ještě do dalšího dne, doporučuji maliny chvíli povařit, aby nehrozilo, že vám v dortu zplesniví). Přikryjeme vrchním dílem korpusu.
Teď přichází ta fáze, kdy většinou není vše tak dokonalé, jak by podle návodů vždy mělo, a zdá se vám, že dort úplně nesedí, není rovnoměrný, někde něco přebývá, někde zase chybí...takže vezměte nůž a ořezávejte. Samozřejmě s mírou, pokud nechcete mít z dortu mini variantu.
Celý dort pomažeme krémem a necháme chvíli chladit.
ZDOBENÍ
marcipán
cukrářská poleva (já použila modrou)
kvalitní čokoláda
silikonová vytlačovací formička na zdobení
Tahle část je už čistě individuální a subjektivní. Já měla novou zdobící silikonovou formičku, takže jsem toužila jí vyzkoušet a taky modrou cukrářskou polevu, na kterou jsem byla zvědavá. Proto vznikla modro-bílo-hnědá kombinace, která se mi pozdávala docela elegantní.
Cukrářskou polevu jsem rozpustila nad parou a polila (se snahou docílit alespoň malé rovnoměrnosti) celý dort.
Z marcipánu jsem díky vytlačovací formičce zhotovila ozdobný obvod dortu a z čokolády ozdobičky navrch.
Večer mi byl doručen kousek mého dortu z oslavy zpět, tudíž jsem měla možnost alespoň ochutnat, co jsem upekla. No, stydět se za to vzhledem k okolnostem určitě nemusím, byl to dobrý dort, hezky držel pohromadě (za což se musím obzvlášť pochválit) a i vzhledově jsem s ním byla vcelku spokojená (k dokonalosti má na míle daleko, ale cítím, že dort od dortu je to lepší :D ). Jen bych si sama o sobě dort udělala méně sladký a samozřejmě si více vyhrála se zdobením, dopřál-li by fyzický stav.
Děkuji tedy naší zářijové hostitelce Inmě z blogu La Galletika za tuto výzvu, vyzkoušela jsem zase nový dort a toho se litovat nikdy nedá :-)
Děkuji také fotografovi J., že zhotovil několik fotek již nakrojeného dortu, které vypadaly hezky a daly se použít :-)
Už tolik dní ho sem chci dát. A už tolik dní jsem si musela večer v posteli vždy říkat: "hm, tak zítra". A konečně, dnes tu sedím s prázdným žaludkem, neb v lednici je prázdno až vymeteno a já vzpomínám na svůj, troufám si říct, hit letošního pozdního léta...křehký ostružinový koláč rozplývající se na jazyku, nutící k dalšímu kousnutí, abyste zjistili, co ještě tam je navíc...(dozvíte se v průběhu).
Včera večer jsem se vrátila z prvního školního dvoudenního soustředění a teď mám akutní potřebu zase vyměnit role, a položky DAL a MÁ DÁTI vyhnat z hlavy trochu jinými počty - kolik mouky, kolik másla....kde jinde, než v kuchyni! Teď se ale s vámi podělím o již zmíněného šampióna mého babího léta.
Na těsto:
cca 300g mouky (kombinovala jsem hladkou a špaldovou - její chuť je v koláči příjemná)
půl kostky másla
1 vajíčko
špetka soli
cukr nebo agávový sirup dle chuti (cca dvě lžíce agávy)
Na náplň:
tabulka hořké čokolády
miska ostružin (jestli máte hrušky, s nimi jsem zkoušela druhou variantu)
cukr nebo agávový sirup dle chuti
Mouku smícháme s na kostičky pokrájeným máslem, až vznikne drobenka. Přidáme špetku soli, sladidlo a teprve na závěr rozklepneme do mísy s drobenkou vajíčko. Co nejrychleji vše spojíme v hladké a voňavé těsto. Dáme odležet cca na půl hodiny do lednice.
Z vychladlého těsta oddělíme zhruba 1/3 a dáme stranou. Zbylé 2/3 ručně vtlačíme do koláčové formy, poctivě zvedneme okraje. Dno propícháme vidličkou.
Čokoládu nastrouháme a bohatě jí vysypeme dno koláče (ano, tohle je to překvapení, věřte nevěřte, ale právě ona dodá koláči na návykovosti a kdo o ní neví, nepozná, že tam je).
Koláč naplníme ostružinami, čím více, tím lépe. Ty pak zasypeme cukrem, nebo polijeme agávovým (či jiným) sirupem.
Z té prve odložené 1/3 těsta si tvoříme dlouhé válečky, ze kterých postupně stvoříme mřížku na koláči. Rukou na závěr mřížku lehce "rozplácneme".
Pečeme na 180 stupňů, dokud koláč nezezlátne. Nebojte, u tohoto to bezpečně poznáte :-)
Varianta č. 2.!
Jak jsem zmínila, tento koláč jsem dělala již několikrát, pro svůj úspěch a jednoduchost přípravy. Je to vážně jeden z těch efektivních receptů, kde za málo práce dostanete hodě koláčů...teda...jenom jeden koláč, ale za to ten nejlepší!
Jednoho dne jsem si s posledními ostružinami přivezla domů i hrušky. Kombinace tohoto ovoce se mi pozdávala velice, takže moje poslední varianta tohoto koláče byla ostružinovo-hrušková.
Hrušky nakrájené na malé kostičky, jsem spolu s ostružinami dala do hrnce. Postupovala jsem stejně, jako bych chtěla dělat džem. Nechala jsem na plotně probublávat s cukrem, až se hmota skutečně začínala podobat řidšímu džemu.
Touto hmotou jsem pak naplnila těsto místo čerstvých samotných ostružin.
Troufám si říct, že hrušky tomu dodaly ještě trochu řízu navíc. Takže rozhodně vyzkoušejte :-)
A já jdu nakoupit, ať můžu zaplout do kuchyně :D
P.S.: Na fotce je též ostružinové lassí, ale jelikož receptů na podobné nápoje se na blozích během ostružinové sezóny vyrojilo víc než dost, já další už přidávat nemusím...
Může se zdát, že jsem se tímto hruškovým quiche inspirovala na Foodparade, kde jsem ochutnala hruškový mini quiche s gorgonzolou. Ve skutečnosti jsem ale tento nápad měla v hlavě už delší dobu. Na Foodparade jsem dokonce zakoupila kvalitní, pravý britský Cheddar, který jsem do koláče hodlala použít. Jenže, co se nestalo, nějací domácí skřítci ho snědli a nechali mi jen tak titěrný kousek, že jsem ho ze vzteku snědla taky...no...koláč se tedy musel spokojit s obyčejným plátkovým cheddarem. Na úžasnosti mu to naštěstí vůbec neubralo.
Dopekl se včera večer, takže fotit se už kloudně nedalo...nevěřili byste, jakou mi dalo práci uchránit alespoň "nafotitelný" kousek do druhého dne...:D
Na těsto:
200g hladké mouky
100g másla
1 vajíčko
cca půl balení plátkového cheddaru - nastrouhaného
špetka soli
Na náplň:
1 balení Riccoty
green curry paste
plátky cheddaru
4 tvrdší hrušky (myšleno ne máslovky)
snítka čerstvého rozmarýnu
pepř
sůl
nastrouhaný sýr navrch (parmazán, gouda..)
Mouku smícháme s máslem a vytvoříme tak drobenku. Do ní přidáme strouhaný cheddar, sůl a nakonec vajíčko. Co nejrychleji vypracujeme hladké voňavé těsto a dáme na půl hodiny do lednice.
Těsto ručně vtlačíme do koláčové formy (která se nemusí mazat ani sypat) a vidličkou propícháme dno. Dáme péct na cca 10min.
Poté předpečený korpus vytáhneme a pomažeme riccotou, kterou jsme si předem smíchali se lžičkou zelené kari pasty (green curry past - pozor, pálí, lžička je tak akorát, aby to nepálilo a nepřebilo chuť hrušek, takhle ji to hezky podtrhne). Jemně popepříme a posypeme jehličkami rozmarýnu. Poklademe plátky cheddaru a navrch přijdou plátky hrušek, nakrájené spíše na tenko. Dle chuti můžeme ještě dosolit.
Pečeme, dokud hrušky nezačnou zlátnout (cca 15min.), pak ještě těsně před koncem na povrchu zasypeme strouhaným sýrem, který necháme zapéct a koláč vytáhneme.
Výborně chutná teplý i studený, garantuju vám, že se od něj jen stěží odtrhnete :-)
Sice trochu pozdě, ale přece, přicházím i já s menším reportem z letošní Foodparade, která se konala o víkendu 7.-8.9., v zahradách Trojského zámečku. Na této akci jsem byla poprvé a vlastně teprve poté jsem se dozvěděla, že se jedná o konkurenci Prague Food festivalu. Proč konkurenci?? Já to tak vůbec nevnímala. Obě akce byly postaveny na stejném principu, leč v jiném prostředí, s jinými restauracemi a trochu jinou atmosférou. Už jenom proto, že prezentované restaurace se zcela lišily, nevidím důvod, proč by se mělo jednat o nějakou konkurenci.
Shodnu se s asi většinou ostatních foodblogerů, kteří o Foodparade psali, že co se týče prostředí, bylo to perfektní. U každého stánku plno místa, dostatek stolků, dokonce i na sezení, všude možnost rozložení piknikové deky přímo na trávník. Složení restaurací mně osobně nepřišlo ani horší, ani lepší, tedy ve srovnání s již zmíněným PFF. Bylo prostě jiné. Já osobně musím říct, že ač jsem toho na Foodparade snědla asi méně, požitek z jídla byl vlastně lepší. Ani jednou jsem nesáhla vedle, všechno, co jsem si dala, mě nadchlo. A tak by to mělo vypadat.
Ale dost omáčky, teď už jen stručně ke konkrétním lahůdkám, co jsem vyzkoušela. Jen se musím ze všeho nejdřív přiznat, že jsem si OPĚT! zapomněla doma foťák, takže jsem jako největší ostuda a amatér fotila z nouze alespoň na mobil. Stydím se stydím...
Jako první jsem zavítala ke stánku Molekulárního cateringu by Chuť point. Štrůdlm nebo drink Cosmopolitan v kostce vypadaly skutečně zajímavě, leč cena se mi zdála trochu nepřiměřená a tak jsem sáhla po Levandulovém kouřícím drinku a Letecké zásilce z Francie (žabí stehýnka, vtipně zabalená jako opravdová zásilka, nechyběly ani nůžky).
Můj druhý úlovek byl mini quiche s hruškami, gorgonzolou a vlaškými ořechy. Výrobky od Votre plaisir, sladkého i slaného potěšení, mě velmi zaujaly. Votre plaisir jsou sympatičtí manželé, které jejich láska k jídlu přiměla otevřít si vlastní malou výrobnu především francouzských delikates. Z jejich dobrot byla na dálku cítit láska, se kterou byly připraveny a jakýsi osobní přístup. Nebránila bych se tomu, jednou si založit něco podobného :-)
U Britského velvyslanectví mě na první pohled zaujal jejich dezert, Datlový koláč § zmrzlina z černého piva London Porter. Zmrzlina byla báječná, nikdy by mě nenapadlo, že pivní zmrzlina může takhle chutnat.
Na co jsem se od začátku těšila, byl tenhle Jehněčí burger s domácím švestkovým čatní a kozím sýrem, z Burger Baru. Sice se špatně jedl (jako každý burger) a bulka byla trochu tvrdší, než by bylo ideální, ale to, co bylo v ní, bylo bezkonkurenční. Mňam!
Polní kuchyni jsem sice nezkusila, ale pobavila mě...
Opečená Svatojakubská mušle s kokosovo-limetkovou omáčkou od InterContinental Hotel Prague, byla jedinečná. Pečivo, co je na fotce, si každý mohl vzít k jídlu zdarma v libovolném počtu.
Vážně by mě nenapadlo, že mě dokáže překvapit mrkvový koláč. Znám ho, je fajn, ale že by mě dokázal tak neskutečně nadchnout, bych si nepomyslela. Tenhle to dokázal. Dokonce se mi podařilo vymámit z kuchařů, nebo pekařů, nebo kdo to byl, ingredience, takže už se těším, až se budu pokoušet docílit stejného efektu. Za zážitek a recept děkuji Kavárně Muzeum.
Poslední tečkou se nakonec stala tato Panna cotta s rakytníkovou omáčkou, jahodami a prachem z moruší. Zbývalo posledních 5 chefů, panna cotta byla sice za 4, ale jednoho chefu, tedy 10Kč jsem nelitovala, panna cotta mi moc chutnala, i když rakytníkový sirup byl trochu sladší. Tuhle poslední tečku měli na svědomí SCHOOL.
Konečně se, téměř po týdnu, dostávám k prvnímu receptu z nedělní kavárničky. Tyto netradiční muffiny, s krémem pak cupcakes, představovaly díky své barevnosti asi největší lákadlo, především pro děti (dospělí se občas trochu obávali, ale když zkusili, nelitovali). Jejich barevný a lákavý vzhled překvapil i mě samotnou, připomínaly mi nějaké kouzelné dortíčky z perníkové chaloupky, nebo Karlíka a továrny na čokoládu. Lidé za mnou přicházeli celí překvapení, že prý ten hrášek tam vůbec nepoznají a že je to vážně dobré a sladké :D S jejich přípravou jsem si dala celkem práci, jelikož mám jen 6 větších a 6 malinkých muffinových formiček, takže várky byly celkem tři. Měla jsem tedy 18 normálních a asi 15 mini cupcaků. Zkuste je někdy třeba na oslavu narozenin, na Halloween, nebo na Apríla, určitě zabodujete a budete originání.
Na cca 18 normálních a 15 mini kousků:
(množství si libovolně uzpůsobte podle počtu kusů)
1 hrnek špaldové mouky
1 hrnek celozrnné mouky
půl hrnku rýžové mouky (můžete vše nahradit standardní hladkou)
sáček prášku do pečiva
balení mraženého zeleného hrášku (cca 340g)
půl hrnku oleje
3/4 hrnku mléka
2 vejce
3/4 hrnku cukru krystal (ideálně nahradit agávovým nebo jiným sirupem)
tabulka bílé čokolády
půl lžičky vanilkového aroma
Na krém:
1 plnotučný tvaroh v papíru
1 kelímek riccoty
lžíce másla
dle potřeby cukr či agávový sirup.
mistička ostružin
+ celé pevné ostružiny na ozdobení
Hrášek uvařte do měkka a rozmixujte tyčovým mixérem do hladké pasty.
Do mísy nasypte všechnu mouku, prášek do pečiva, olej, mléko, vajíčka, cukr (sirup), aroma a nakonec hráškové pyré. Vše důkladně promíchejte, aby vzniklo hladké, "polořídké" těsto.
Bílou čokoládu rozpusťte ve vodní lázni nebo v mikrovlnce s trochou másla a vlijte ji ke směsi, vmíchejte.
Formičky na muffiny vymažte olejem a plňte těstem asi do tří čtvrtin.
Pečte na 160 stupňů 20-25 minut (mně stačilo 20).
Nechte vychladnout
Na krém prošlehejte tvaroh, riccotu a máslo elektrických šlehačem do pevného krému. Přihoďte dle potřeby ostružiny a mixujte dál, až dostanete fialový hladký krém.
Dejte vychladit alespoň na půl hodiny do lednice.
A teď se můžete dát do zdobení. Pokud máte kvalitní cukrářskou zdobičku, máte vyhráno. Ale pozor, v krému se sem tam najde kousek ostružiny, takže počítejte s tím, že v užším nástavci se bude krém zasekávat. Já nakonec sáhla po obyčejném sáčku, který jsem naplnila a odstřihla růžek. Teď už jen udělat z muffinů cupcakes. Ozdobíme krémem a navrch každého lehce vtiskneme jednu celou, pěknou ostružinu. Tadáá, barevné dortíky jsou na světě :-)
Rozhodla jsem se pro tento poněkud netradiční článek, protože se vlastně jedná svým způsobem o kulinářskou akci, do které jsem se přímo zapojila. Navíc, proč neudělat malou "reklamu" dobré věci.
Jedná se o projekt Stará škola, ve Vraném nad Vltavou, kde v červnu tohoto roku započala akce na záchranu bývalé budovy místní školy. Činnost započala také kavárnička, kde je mimo jiné možnost pořádat různé koncerty, přednášky, autorská čtení, kurzy, semináře a vůbec všechno tvůrčí. Na veškeré podrobnosti je možné podívat se zde.
Teď už ale k tomu hlavnímu. Já a moje rodina jsme se tuto neděli zhostili úlohy kavárníků, bylo tedy na nás, abychom zajistili obsluhu hostů a rovněž doprovodný program. S maminkou jsme si dovolily udělat v rámci tohoto dne v kavárně i malou výstavu našich obrázků a brácha se zase postaral o hudební vložku svým kytarovým koncertem. Těšila jsem se, neb to byla pro mě příležitost, kdy poprvé prezentovat své kulinářské výtvory na veřejnosti.
Přičinili se i jiní, takže nabídka Kulinária byla takováto:
Sladké hráškové cupcakes s ostružinovým krémem
Křehký ostružinový koláč s překvapením
Celé sobotní odpoledne jsem pekla a přitom pak bylo všechno pryč během takové chvilky :D Křehký ostružinový koláč zmizel jako první ze všech přítomných dobrot, což mě nesmírně potěšilo, ačkoli mi bylo trochu líto, že jsem sama ani nestačila ochutnat :D
Měla jsem obavy, že nakonec přijde za celé odpoledně pět a půl člověka a všechny naše důkladné přípravy přijdou nazmar. Nakonec byla ale kavárna úplně plná, všechno se snědlo a my se docela slušně otáčeli.
Veškeré peníze za útraty hostů šly navíc na dobrou věc.
No, teď už vím, že moje pekařské výtvory obstojí i jinde, než jenom u rodiny nebo přátel, takže třeba příště seberu odvahu a půjdu třeba do některého z dalších pop-up Restaurant Day...
P.S.: Recepisy na moje kavárenské menu přiletí na blog v nejbližších dnech :-)
