Penne s rukolovým pestem, pikantní dýní a kozím sýrem

Tak si dáme zase jednou něco slaného a zdravého...

Přiznám se, že když v nadpisu nějakého receptu zahlédnu "Penne", většinou ani dál nečtu. Těstoviny znám přece na tolik způsobů a ještě jich tolik díky improvizaci poznám, že nemá smysl zkoušet je podle něčího, také improvizačního receptu. S těmahle Penne je to ale jiné. Není to žádná nahodilá směska "co dům dal", ale konkrétní a vyvážené suroviny, které dodají těstovinám úplně nový rozměr. Věřte mi :-)

Suroviny na závratné těstoviny: 

(množství zhruba na 3-4 porce)

Penne (nahradí je i motýlci či jiné, v případě akutní potřeby)

1 dýně hokaido

tři hrsti rukoly

olej (ideálně řepkový, jinak slunečnicový)

chilli omáčka (jakoukoli zvládnete, ale nebojte se toho, musí být aspoň trochu výrazná)

sůl, pepř

kozí sýr

Dýni je potřeba nejprve upéct. Celou ji dáme do vyhřáté trouby a pečeme na 180 stupňů nějakých 30-40 minut, aby byla na píchnutí měkká. 

Upečenou dýni rozkrojíme, vydlabeme dužinu se semínky a dýni nakrájíme na kostky. Krájejte i se slupkou, je dobrá a měkká. Dýňové kostky promícháme s chilli omáčkou a necháme chvíli odležet.

Rukolu omyjeme a vložíme do mixéru. Přilijeme olej, ne moc, rukola v něm nesmí plavat. Raději méně, přilít se dá vždycky. Mixujeme, dokud nevznikne hladká pasta. Dle chuti dosolíme, případně dopepříme.

Do uvařených těstovin vlijeme pesto, vsypeme dýni a vše promícháme. Navrch na každou porci rozdrobíme čerstvý kozí sýr a podáváme.

Naprosto jednoduchá a vysoce efektní úprava těstovin, u mě jednoznačně zabodovala svou nevšedností a zdravým složením!

THE DARING BAKERS’ AUGUST CHALLENGE: Mawa cake, Bohinhas de coco, Masala biscuits

Tento měsíc jsem se výzvy odvážných pekařů účastnila poprvé oficiálně! Já vím, tvrdila jsem, že si radši budu dělat vše po svém a kdy chci...noo, tak už i já jsem podlehla, když ona v tomto případě právě ta "organizovanost" má své kouzlo... O to víc, že hned první moje ofiko výzva mě totálně nadchla! Miluju indickou kuchyni, kari, masala, římský kmín, to je moje top koření. Výzvu hostila Aparna, která na svém blogu přibližuje indickou kuchyni státu Goa. Dostali jsme za úkol upéct tři indické speciality, Mawa cake, kokosové sušenky Bolinhas de coco a Masala biscuits, na které jsem se obzvlášť těšila!
Mawa cake jsem upekla už někdy v půlce srpna, ale sušenky jsem nechávala nějak na poslední chvíli, pořád bylo času dost a nejdnou...je tady posting day, 9 hodin večer, mně se v troubě pečou Bolinhas, jsem po pár Hoegardnech, chce se mi hrozně spát...ale vytrvám, musím, přece nebude hned má první ofiko výzva opožděná, že!

Mawa cake
Je to specialita íránských kaváren, které se v Indii hojně vyskytují. Vyznačují se prý především svou přátelskou atmosférou a velice ojedinělými pokrmy i nápoji. 
Základ tohoto koláče, MAWA, je vlastně pomalu zredukované mléko. Jednoduše řečeno, jedná se vlastně o domácí kondenzované mléko. Výroba koláče skutečně není složitá, jen to chce investovat trochu času - mawu je třeba udělat si den předem a sama o sobě se dělá nějakých 40 minut.

Na mawu:
1 litr plnotučného mléka
Na koláč:
půl hrnku nakrájeného másla
3/4 hrnku zhotovené mawy
hrnek cukru (rozhodně jsem tolik nedala)
3 větší vajíčka
5-6 tobolek kardamomu
2 hrnky mouky (já použila standartní hladkou)
lžička prdopeče
špetka soli
půl hrnku mléka
kešu oříšky či mandle (já byla s mandlemi spokojená)

Jak jsem zmínila, den předem je třeba zhotovit mawu. Postupovala jsem přesně dle návodu Aparny, ale stále se nic moc nedělo. Zabrousila jsem tedy na internet a na youtube narazila na takovou sympatickou Indku, která tvorbu mawy předváděla. Dle jejího návodu byla hotová coby dup. Mléko vlijeme ho hrnce s tlustším dnem, přivedeme k varu, necháme vzkypět. Pak malinko ztlumíme plamen (ale ne moc, musí to stále probublávat), každou chvíli mícháme, aby se mléko nepřichytávalo a sledujeme, jak pomalu houstne. Celé by to mělo být za tři čtvrtě hodinky (Aparna uváděla hodinu až hodinu a půl). Nemá cenu to tady složitě popisovat, doporučuji v případě zájmu o tuto alchymii zhlédnout toto video:

Druhý den vyndáme odstátou mawu z lednice a vrhneme se na již jednoduchý cake. Prošleháme máslo, mawu a cukr ručním šlehačem, až se vše spojí. Přidáme postupně vajíčka a opět prošleháme. Pak přijde na řadu mléko, mouka, prdopeč, sůl a kardamom. Ten musíme samozřejmě vyloupat z tobolek. Vše promícháme a nalijeme do dortové formy vyložené pečícím papírem. 
Pokud použijete mandle, spařte je horkou vodou a oloupejte. Poházejte ledabyle na těsto, nezatlačujte! Doporučuje se spíše rustikální vzhled, než-li umělecký.

Pečeme na 180 stupňů něco okolo hodiny, dokud nebude koláč krásně zlatavý a projde testem špejlí.

Můj koláč se k mému potěšení vyvedl, vzhled měl vskutku rustikální, ale zážitek z něj jedna báseň. Ideální je upéct si ho v nějakém deštivém dni a uvařit si k němu černý čaj s mlékem.

Masala biscuits
"Masala" znamená vlastně mix koření. Tyto sušenky jsou tedy kořeněné různými druhy koření. Typické jsou prý pro jižní indické státy. Díky čili papričkám se jedná spíše o mlsání pro dospělé. Aparna nám tady dala volnost co se koření a jeho množství týče, já se ale více méně držela receptu, jen něco málo přidala.

Moje masala biscuits:
1 a 3/4 hrnku mouky (dala jsem mix polohrubé a špaldové)
dvě lžíce rýžové mouky (lze koupit ve zdravé výživě)
lžička prdopeče (dala jsem dvě a nahradila tak původně psanou jedlou sodu)
dvě špetky soli
půl hrnku pokrájeného másla
tři zelené chilli papričky (měli jen červené, použila jsem půlku takové větší)
špetka nastrouhaného zázvoru
lžička pepře
lžička římského kmínu
lžíce cukru (já dala agávový sirup)
lžíce nasekaného čerstvého koriandru
lžička kari koření
lžička směsi garam masala
3-4 lžíce bílého jogurtu
sezamová semínka
olej na potření

Všechny sypké suroviny promísíme s máslem, až docílíme drobenky. Přidáme dle chuti všechno uvedené koření. Kari a garam masalu jsem si přidala sama, dle svého uvážení. Chilli papričku nasekáme na co nejmenší kousky (když na ni v sušence narazíte, píše pěkně, ale příjemně). Čerstvý koriandr jsem utloukla v hmoždíři. Nakonec do všeho přijde jogurt, který dotvoří těsto. Hněteme jen do té doby, než lze udělat velkou vláčnou kouli. Nesmíme hníst moc dlouho. Necháme půl hodinky odležet v lednici.

Pak už stačí vyválet placku zhruba 3mm tlustou a vykrájet sušenky libovolných tvarů. Já konečně měla možnost použít obrázková vykrajovátka, která pravidelně nacházím v baleních mražené zeleniny. Vybrala jsem hvězdičku, králíčka, panáčka a domeček.

Pečeme na 180 stupňů na plechu s pečícím papírem zhruba 15-20 minut (mně ta trouba peče prostě rychle, první plech byl trochu přezlátlý...)

Celý tenhle proces je taková malá alchymie a mě to hrozně bavilo. Takové sušenky se tady u nás jen tak nevidí a přitom jsou tak skvělé. Na mém stole rozhodně nejsou naposledy!

Uvedené množství surovin vystačilo na dva plechy sušenek.

Bolinhas de coco
Jsou to kokosové sušenky kořeněné kardamomem, typické pro indický stát Goa. Na povrchu mají být křupavější, ale uvnitř rozplývající se na jazyku, jemné. Ve státě Goa se tyto sušenky podávají především na Vánoce, není ale výjimkou, že je lidé jedí i přes rok. Jsou speciální svým složením. Základ je z krupice a (ideálně) čerstvého kokosu. Hmota se nechá přes noc odstát a krupice tím pádem neskutečně zjemní.

Přijde tam:
2 hrnky kokosu (ideálně čerstvého, ale tady v ČR zřejmě sáhneme po sušeném)
1 a půl hrnku krupice
1 a čtvrt hrnku cukru (krystal, krupice)
3/4 hrnku vody
špetka soli
2 větší vajíčka
cca 8 tobolek kardamomu
2 lžíce másla
máslo nebo olej na potření

Nejdřív vám něco na sebe prozradím. Víte jakou dobu mi zabralo hledání informace, kde pořídím co nejrychleji semolinu? No...a pak mi docvaklo, že semolina je v angličtině též krupice...to je věda :D

Hádala bych, kdybych řekla, že čerstvý kokos se v tuto dobu v českých obchodech nesežene. To nechci tvrdit. Každopádně já na něj v žádném běžném obchodě nenarazila a ani jsem neměla moc ambice ho někde shánět. Přece jen, je léto, všude plno ovoce, a já budu kupovat kokos? No, zkrátka, použila jsem ten sušený, co na plat. Ten jsem v misce nejprve zalila horkou vodou, aby se nasákl a trochu nabobtnal (a trochu připomínal ten čerstvý, no).

Krupici (já použila dětskou krupičku, chyba to zřejmě nebyla) dáme na pánev a mírně orestujeme. Pozor, krupice ale nesmí úplně zhnědnout. Odstavíme.

Cukr dáme ho hrnce spolu s vodou a zahříváme, dokud se zcela nerozpustí. Pak ještě nějakou dobu necháme probublávat, nějaké 3 minutky.

Smícháme krupici, kokos, cukrovou vodu, sůl a máslo. Celé to dvě minutky ještě zahříváme a mícháme na sporáku. Pak odstavíme a necháme do druhého dne ležet.

No a potom...už je to zase hračka.
Oddělíme žloutky od bílků a oboje ručně metličkou prošleháme. Vlijeme do krupičné směsi a na závěr přihodíme kardamom. Rukama vše propojíme. Vznikne hmota, ze které lze docela hravě tvořit kuličky. ty splácneme na placičky, vidličkou vytvoříme vroubkování (čárky sem tam), potřeme olejem a... 

...pečeme na 180 stupňů na plechu s pečícím papírem 15-25 minut (hlídejte, zlatavost mluví za vše)

Moje Bolinhas vzhledově nejsou tak krásně přesné, jako ty na fotkách Aparny, ale chutnají skvěle, ačkoli nejsou navrchu moc křupavé, jak by měly být.

Tak a abych to ještě shrnula. Děkuji mockrát Aparně za tuhle výzvu, která pro mě byla skutečně vzrušujícím exotickým zážitkem. Všechny tři výtvory stály za to (jo, Bolinhas de coco už jsou venku z trouby, jsou super!), nelituju, že jsem se do toho takhle pustila. Myslím, že když tyhle speciality uděláte návštěvě, bude nadšená a vy budete za hvězdy, neb je to něco, co nikdo nezná!

Šlehačková roláda s opilými ostružinami, bezlepková, bez cukru

Několikadenní odmlka v podobě mé jediné letní minidovolené, přivála moji první várku ostružin ze zahrádky. Keř je letos tak obsypaný, že se obávám, že to ani nestačíme sesbírat. Pokud máte nějaké svoje vyzkoušené ostružinové recepty nebo tipy, sem s nimi, shromažďuju všechno možné. 

Pustila jsem se do rolády, kterou jsem se inspirovala v zářijovém čísle Gurmetu. Upravila jsem si recept podle svého gusta a vznikla lehká nadýchaná dobrota, která se snědla skoro celá za jedno odpoledne. Je zase po delší době celá bezlepková a zcela bez cukru a co víc, zabere vám ani ne půl hodinky času!

Na roládu:
5 vajec (žloutky a bílky půjdou zvlášť)
tři lžíce agávového sirupu
70g špaldové mouky
2-3 lžíce dobrého kakaa
Na náplň:
1 smetana ke šlehání
1 kelímek bílého jogurtu (nebo 1/2 velkého kelímku)
 balíček želatinového ztužovače
miska ostružin
panák či dva rumu

Jako první je chytré udělat si náplň. Ve většině receptů se šlehačkovým krémem se želatinový ztužovač nevyskytuje, já ho ale v těchto případech doporučuji. Sama jsem si ho poslední dobou oblíbila, je to opravdu účinný pomocník pro pevné a neroztékající se krémy, ať už ze šlehačky, jogurtu, tvarohu, nebo ovoce. Nemusíte se bát, že bude cítit v chuti, já žádnou pachuť nikdy nezaznamenala a to jsem cíťa na pachutě. 

Jednoduše tedy vyšleháme šlehačku. Poté si do větší misky dle návodu rozděláme ztužovač. Do něj přijde již vyšlehaná šlehačka a jogurt. Vše důkladně promícháme a schováme do ledničky.

Ostružiny v misce zalijeme rumem a necháme stát.

Oddělíme si bílky od žloutků a jako první ušleháme z bílků tužší sníh. Metličku od sněhu neumýváme a rovnou vyšleháme žloutky s agávovým sirupem do světlejší nadýchané pěny (mám vyzkoušené, že právě když neumyjete metlu a do žloutků se dostane trochu sněhu, bude žloutková hmota taková lesklejší, hutnější). Do žloutků opatrně zabalíme sníh a zlehka vmícháme mouku a kakao. Pomalu zabalujeme, aby sníh nespadl a těsto bylo krásně nadýchané. Až se vše spojí, nalijeme hmotu na plech vyložený pečícím papírem.

Pečeme na 180 stupňů 15 minut.

Upečený plát si vyklopíme z pečícího papíru na čistou suchou utěrku a i s utěrkou ještě teplé srolujeme. Dáme ideálně na studené místo, v posledních dnech například na balkon :D 
Bude to vychladlé dřív, než byste čekali.

Ostružiny rozmačkáme vidličkou, podle toho, jak velké kusy chceme mít. Já pomačkala jen trochu, aby pustily nějakou šťávu. Tou řidší částí pomažeme roládu a navršíme šlehačkovo jogurtovou směs (cca tři lžíce si dáme stranou), na kterou ještě navršíme zbytek ostružin. 
Tohle zní děsně jednoduše, ale například já mám s balením rolád vždycky problém. Nedělám je často, tudíž nemám ten cvik a nikdy neodhadnu jak hodně a jak do krajů mám plát pomazat náplní, aby se mi jí následně půlka nevyvalila ven. Každopádně, náplň s rumovými ostružinami je sama o sobě tak dobrá, že jistě nepohrdnete a případné vytekliny ochotně sníte.

Zabalenou roládu ještě navrchu pomažeme krémem obarveným do fialova od ostružin a ozdobíme čerstvými plody.
Mňam mňam mňam!

Co s černými jeřabinami

Celé léto prahnu po borůvkách, takže jsem dostala bednu plnou černých jeřabin. Ne, neodporuje si to tak moc, jak to vypadá. Kromě toho, že jsou jeřabiny hrozně zdravé a dá se z nich udělat plno dalších věcí, jsem si ověřila, že dokážou borůvky v koláči docela dobře nahradit. Taky jsem tomu nejdřív nevěřila...

Přemýšlela jsem, co z toho množství jeřabin vůbec spáchám. Nakonec jsem se rozhodla zkusit od všeho trochu. Dopadlo to takhle: 4skleničky jeřabin na způsob brusinek, jeřabinová griotka neboli likér, jeřabinovo-čokoládová zmrzlinka a konečně již hotový kakaovo-tvarohový jeřabinový koláč.

Zjistila jsem, že dny jsou vážně hrozně krátké a pokud má člověk víc konkrétních aktivit, co chce stíhat, musí se naučit plánovat čas co nejefektivněji. Proto jsem postupovala následovně:

Jeřabiny ala brusinky
Jeřabiny dáme do co největšího hrnce a zalijeme vodou smíchanou s cca kilem a čtvrt cukru, tak, aby byly jeřabiny zcela ponořené. Takto povaříme do změknutí. Může to být zhruba půl hodinka. Jeřabiny taky nasáknou cukr, takže zčásti ztratí svou totální trpkost.
Já si následně odebrala stranou jeřabiny, které jsem chtěla použít na koláč a na zmrzlinu. Do těch zbylých, co máme stále na plotně, přidáme dvě lžičky kyseliny citrónové a ještě alespoň 5 minut povaříme. Pak stáhneme z plotny. Takto jsou jeřabiny přichystané na uskladnění ve skleničkách. Někdo možná přidává ještě nějaké koření, hřebíček, skořici. Já je ale záměrně nechala jen tak.
Skleničky si předem "vypláchneme" nějakým alkoholem, je to dobrý pomocník, aby nám to nezačalo na vrchu plesnivět. Pak už jen naplníme jeřabinami i s trochou šťávy a obrátíme víčkem dolů, dokud skleničky zcela nevychladnou.

Ohledně jeřabinového likéru se zatím dalo podniknout jen to, že jsem část jeřabin zalila v hrnci vroucí vodou a hrnec odnesla na balkon. Takto by měl zůstat několik dní, než je možní pokračovat.

Zmrzlinka bude na pořadu dne dnes, takže recenze bude zase někdy později.

Teď už ale ke skvělému koláči. Nevím proč, ale od začátku mi k těm jeřabinám nějak ladí čokoláda. Zároveň už dlouho toužím po nějakém tvarohovém borůvkovém dortíku, proto jsem spojila vše do jednoho.

Na korpus:
150g polohrubé mouky + 150g špaldové (celkem zkrátka potřebujeme 300g)
80g másla
1 vajíčko
špetka soli
cukru kolik uznáte za vhodné
tři lžíce kakaa
čtvrt hrnku mléka
Na náplň:
1 vanička tvarohu
čtvrt hrnku mléka
1 vajíčko
Kromě toho:
Misku předvařených černých jeřabin
moučkový cukr na posypání

Předesílám, že tyhle recepty s jeřabinami vůbec nejsou pro ty, kteří se vyhýbají cukru - bez něj tady bohužel nepochodíme, jeřabiny by se samy o sobě pro svou trpkost jíst nedaly.

Do mísy nasypeme všechny sypké suroviny na korpus, přidáme ty vlhké a rukama vypracujeme hladké těsto, které na chvíli odložíme do lednice.

Mezitím zapneme troubu na 180 stupňů a pustíme se do náplně. Není nic jednoduššího, než prošlehat tvaroh s mlékem a vajíčkem, případně cukrem, chcete-li.

Těsto rukama vtlačíme do koláčové formy, kterou není třeba ani vymazávat, ani vysypávat, i když všude píšou, že ano. Je to jen jakýsi zvyk nebo přežitek. Tuková těsta jsou "vymazaná" sama o sobě dost, nemějte strach, k formě se vám to nepřilepí ani za mák :-) Těsta je dost, vyvyšte pořádně okraje a pak propíchejte celý koláč vidličkou. 

Vlijte tvarohovou směs a bohatě zasypte jeřabinami, které ještě trochu můžete posypat moučkovým cukrem, abyste je měli skutečně sladké jako borůvky.

Pečeme v předehřáté troubě 30-40 minut, nebojte se nic, že byste to nepoznali :-)

Koláč mě opravdu velice mile překvapil, kombinace kakaového těsta, tvarohu a hořko-sladkých jeřabin je vskutku okouzlující.

Balkánská Panzanella

Salát Panzanella datuje své kořeny už kolem roku 1500, ve Florencii, kde slavný malíř a básník Agnolo di Cosimo Tori, přezdívaný El Bronzino (no já vám nevím, studovala jsem na střední dějiny výtvarného umění, ale tohoto "slavného" malíře nějak neznám.. :D ) popisoval ve své básni (asi byl slavnější básník než malíř) přednosti míchání cibule s octem. Říká se, že tento salát je pak už konkrétně vynálezem italských kuchařů, o kterých se proslýchá, že neradi vyhazují jakékoli zbytky. Tohle je perfektní způsob, jak se zbavit starého chleba. Původně tento salát sestával právě jen z chleba, cibule a octa (to je tedy salát jako Brno), další zelenina a ingredience se začaly přidávat až v 19.a 20.století.

Stejně tak jako italští kuchaři, i já od malička nerada vyhazuju jídlo (nesnášela  jsem, když spolužáci na základní škole vyhazovali celé velké chleby se šunkou, jen proto, že nejedí zrovna tohle pomazánkové máslo...). A tak mě srdce bolí pokaždé, když letí do koše staré tvrdé rohlíky nebo chleba. Toho jsem měla zrovna doma skoro celý velký bochník, který bych si už jen tak samotný nenamazala. Proto měla Panzanella premiéru i v mojí kuchyni.

Do mojí Panzanelly přišlo:
tři krajíce staršího chleba
1 menší salátová okurka
cca 5-6 menších rajčat
1 cibule
sůl
lžíce octa
dvě lžíce olivového oleje
půlka balkánského sýru

Jediné "zdržení" je s chlebem. Ten jsem nakrájela na ovečky (nebo znáte-li spíše rybičky) a na rozpálené pánvi chvíli "orestovala", aby byl mírně opečený a prohřátý. Kousky chleba se pak nasypou do nádoby s vodou, kde je necháme cca minutu, pak vyždímeme a natrháme do mísy.
Pak už je to šup šup, nakrájíme rajčata a okurku na kostičky, cibuli na kousky a přisypeme.
Zakápneme olivovým olejem, octem, dle chuti osolíme a navrch rozdrobíme, nebo na malé kostičky nakrájíme balkánský sýr. Promícháme a hotovo.

Bylo to mňam a z této dávky jsem měla plnohodnotnou večeři - ještě trochu zbylo na druhý den na snídani. V některých receptech se přidává do salátu ještě celer. Naopak balkánský sýr je můj přídavek, tak nějak mi tam sednul a mohu jen doporučit, dodá Panzanelle říz :-) 

Cous-cous pokus s vůní Indie

Po dlouhé době, po všech těch koláčích a dortech, přináším něco slaného. Tento hokus pokus totiž podle mě stojí za zmínku a za uchování, už jen proto, že ho sama ráda ještě zopakuji. V podstatě to byl jeden z těch případů, kdy vaříte "co dům dal". U pečení mám ráda jasnou podobu a cíl, ale u vaření si nejvíce užívám právě tyhle improvizace. Člověk může zapojit fantazii a zkoušet zkombinovat různé dostupné suroviny. Kromě tréninku improvizačních schopností a fantazie to člověku dodá i trochu adrenalinu, to když už napjatě čekáte, až to bude a zjistíte, jak to chutná. Jsou to tedy jídla plná překvapení, což do moderní kuchyně bezesporu patří.

Dům dal:
vepřová kotleta
1 větší batát
1 červená paprika + 1 paprika kapie
4 menší broskve
cca 1/4 balení cous cousu 
lžička až dvě kari koření
lžička mletého koriandru
sůl
olivový olej
tři lžičky kokosového oleje
lžíce medu
čtvrt hrnku vody



Maso nakrájíme na kostičky, dáme do talíře (jakékoli nádoby), přilijeme podle oka olivový olej (tak, aby bylo maso jemně obaleno), kokosový olej (ten je z lednice tuhý, musíme ho tedy lžičkou vydlábnou), kari a koriandr. Rukama promícháme.
Na pánvi necháme rozehřát lžíci medu a přihodíme maso.
Mezitím si oloupeme a nakrájíme na kousky batát, papriky a broskev.
Když je maso zatažené, přihodíme zeleninu a ovoce (broskev) a přilijeme vodu, aby se směs mohla dusit a nepřichytávala se. Takto dusíme cca 5 minut a pak dle chuti osolíme. Necháme dusit do změknutí všech přísad a provonění, cca to může být kolem 15-20 minut. 
Zatímco se směs dusí, dáme do varné konvice vodu (nechci vám tady psát přesné množství, návod si přečtěte na svém balení kuskusu). Převařenou vodou ihned zalijeme ve velkém hrnci nebo pánvi (já použila vok) kuskus a necháme všechnu vodu vsáknout, až kuskus nabude na objemu.
Teď už do něj jen přimícháme směs z pánve, vše hezky promísíme a podáváme.

Daring Bakers Challange in July - Eenie Meenie Miney Moe! - Swedish Prinsesstårta

Finally! Konečně jsem se dostala k foťáku, na kterém byly fotky mé červencové Daring bakers kreace. Tentokrát, jak jste si jistě už přečetli na mnoha blozích, byla výzva vlastně libovolná, kterákoli z předchozích, co jsme nedělali, nebo se nepovedla. Asi mám vážně ráda výzvy v pravém slova smyslu, a tak, jak jsem již předeslala, pustila jsem se do Princezny, tedy do květnové výzvy Swedish Prinsesstårta, kterou jsem tak veřejně odsoudila :-) Dala jsem na vaše ohlasy a zbavila se předsudků - a dobře jsem udělala! Dort se prý úplně původně jmenoval Grön tårta, tedy Zelený dort, ale protože si ho velice oblíbily právě švédské princezny, stal se z něj Prinsesstårta. Princezna má ještě několik sourozenců, Hallonprisesstårta s čerstvými malinami a růžovým marcipánem, Karl-Gustav tårta s banány, čokoládou a žlutým marcipánem, nebo Williamtårta s pošírovanými hruškami, čokoládovou polevou a mandlemi.
Výzvu publikuji s takovým zpožděním z několika důvodů. Řekla jsem si, že Princeznu spáchám při první vhodné příležitosti - tou byly narozeniny mé kamarádky, ke které se ten princeznin dort prostě tak nějak hodil. Narozeniny byly ovšem 3.srpna, což už samo o sobě předesílalo pár dní zpoždění. Další týden zapříčinila již zmíněná nepřítomnost kýženého přístroje s dokumentací. 
Ale dost vysvětlování, už k samotné Princezně.


Měla jsem výhodu, že jsem mohla sbírat poznatky a rady od vás, kteří jste princeznovou výzvu dělali už v květnu. Nakonec jsem si vše poskládala nějak dohromady od každého trochu a dopadlo to takhle:

Piškot:
4 vejce
225g cukru krupice
70g hladké mouky
65g bramborového nebo kukuřičného škrobu (já dala osvědčený kukuřičný škrob Gustin)
1 lžička prášku do pečiva (dala jsem 2 a byla ráda)
špetka soli

Crème Pâtissière/Žloutkový neboli cukrářský krém:

hodně z vás si stěžovalo, že když se pokoušeli držet původního receptu od Koreny, krém se zdrcnul, proto jsem si půjčila prý osvědčený recept od Chez Lucie a díky za to, krém byl úžasný!

225ml mléka
15g kukuřičného škrobu
70g cukru krupice (původní recept udává 200g, to by se ale asi nedalo jíst! :D)
1/2 vanilkového lusku (já nesehnala lusk, takže jsem dala sáček valinkového cukru)
2 velké žloutky
1 velká vejce
30g másla

Kromě toho jsem použila:
jostovou marmeládu (správně má být malinová, ale přece ji nebudu kupovat, když mám sklep domácích)
dva kelímky smetany ke šlehání
1 balení želatinového ztužovače
1 balíček marcipánu
zelené a červené/růžové potravinářské barvivo

Piškot

Začala jsem pochopitelně piškotem. Vajíčka šleháme s cukrem, až hmota zesvětlá a zvýší zhruba třikrát svůj objem. Poté do vyšlehané hmoty pomalu přidáváme prosátou mouku, škrob, prdopeč a sůl. Vmícháme opatrně tak, aby hmota zůstala stále co nejvíce nadýchaná.

Vlijeme do dortové formy, kterou jsme vystlali pečícím papírem.

(Moje dortová forma měla průměr jen 21cm a nakonec jsem za to byla ráda, piškot totiž po vyndání z trouby docela spadl, rozhodně neměl výšku na to, aby z toho byly tři pláty! Můj prostřední díl byl tedy jen jakýsi prstenec, který jsem odřízla úplně shora. Naštěstí to ale v ničem nevadilo.

Každopádně, moje rada je použít na piškot buďto minimálně vajec 6, nebo zkusit jiný recept, pokud máte nějaký svůj osvědčený. Já ano, zpětně bych rozhodně použila tento, byl nejlepšejší!)

Každopádně piškot pečeme 30-40 min.dle trouby a po vytažení necháme v klidu zchladnout.

Poté bychom měli piškot dvakrát proříznout, docílit tedy tří plátů.

Crème Pâtissière

Krém jsem dělala dle receptu Chez Lucie a příště ho použiju zas! Nejprve si promícháme 1/4 mléka se škrobem. Zbytek mléka s cukrem a vanilkovým cukrem přivedeme v hrnci k varu a ihned odstavíme.

K mléku se škrobem přijdou žloutky a vejce. Prošleháme a pomalu přilíváme cca třetinu horkého mléka, stále u toho šleháme metličkou.

Zbytek samotného mléka dáme opět na plotnu a za stálého míchání přilíváme směs s vejci. Na středním ohni to celé mícháme tak dlouho, než to zhoustne. Nebojte se, vážně to zhoustne, z ničeho nic budete mít konzistenci jako pudink :-)

Nakonec do této směsi vhodíme máslo a necháme rozpustit, prošleháme.

Hrnec přikryjeme potravinářskou fólií - to aby se neudělal škraloup.
Necháme zcela vychladnout.

Sestavení dortu

Dva kelímky šlehačky samozřejmě vyšleháme a dle návodu přidáme želatinový ztužovač - mně se to vážně osvědčilo, se šlehačkou je to vždycky nejisté. Takhle mi šlehačka nádherně držela, vůbec se to neroztékalo, paráda! Ideálně necháme šlehačku takto vychladit alespoň půl hodinky v lednici.

Spodní plát dortu pomažeme marmeládou a naneseme poloviny zchladlého žloutkového krému. Přiložíme prostřední díl (ve skutečnosti je dobré použít na prostřední díl ten vrchní, ten skutečný prostřední si schovejte na vrchní :-) ) a potřeme druhou polovinou žloutkového krému. Na to přijde šlehačka, kterou stěrkou ohladíme tak, aby vznikla požadovaná typická Princeznina kopule. Na tu pak přiložíme poslední plát korpusu.

Teď trochu dilematu. Správně by se měl celý dort ještě potřít na povrchu šlehačkou - to má za účel dort uhladit, aby se pohodlně potahoval marcipánem. Na druhou stranu, neučili nás snad vždycky, že pod marcipán šlehačka ani krém nepatří? Rozhodně jsem nechtěla mít dort po půl hodině rozteklý, proto jsem se rozhodla tento krok neudělat. 

Jen jsem dort na okrajích trochu seřízla a šlehačkou vyplnila mezery mezi patry.

Z marcipánu si odloupneme kousek na růžičku, cca o velikosti vlašského ořechu, na trochu větší růžičku. Tenhle kousek obarvíme na růžovo. Jsou asi dva nejznámější způsoby, jak růžičku zhotovit. Já oba znám od mojí maminky, ale mně osobně nějak víc sedl postup "z malých placiček". Jako první krok si utvoříme střed - malou placičku mírně zatočíme. Kolem tohoto středu se bude tvořit růže. Není to o ničem jiném, než že si tvoříte malé, docela tenké placičky a ty vrstvíte kolem středu a stále na sebe, než budete mít růžičku požadovaného tvaru a velikosti. Já byla na svoji docela hrdá, na to, že byla moje první :-)

Zbytek marcipánu obarvíme na světle zeleno a rozválíme - to se velice lehko píše, ale velice těžko provádí. Pro mě tohle byla krizovka, dělala jsem to asi na 4x, vztekala se u toho a nadávala. Nakonec se mi povedlo zhotovit ucházející placku pomocí potravinářské fólie - marcipán jsem válela mezi dvěma kusy této fólie. Placku pak i se spodní fólií přeneseme na dort (fólií nahoru samozřejmě) a pokoušíme se přes fólii uhladit (dělá se to přes ní líp). Nakonec ji sloupneme.

Upřímně obdivuju ty z vás, kterým se povedlo docílit nádherně hladkého a úhledného dortu. Ten můj byl bohužel dole zkrabacený.  Vážně netuším, jaké čáry to s marcipánem provádíte, že se vám to nestane!

Finální krok už je jen posadit na dort seříznutou růžičku (aby byla dole plochá) a jemně pocukrovat moučkovým cukrem (to jen tak pro potěchu oka).

Tadá, Princezna je na světě! Musím říct, že kamarádka, která ji dostala k narozeninám, z ní byla nadšená a já též! Nevěřila jsem, nevěřila, ale alespoň jsem se na vlastní oči, ruce a chuť přesvědčila, že Princezna je vážně moc dobrý dort. Jsem za tuhle zkušenost moc ráda, byl to vlastně můj nejlepší a nejkrásnější dort, jaký jsem dosud vyrobila :-)

No, kdo má kdy další narozeniny, ke kterým by dostal třeba Karl-Gustav tårta? :D

Broskvovo-borůvkový "minutový" koláč

Po několikadenní odmlce už jsem se cítila skutečně provinile. Čeká na vás totiž plno receptů, jenže ve foťáku, který mi přijede až zítra, možná ve čtvrtek. Rozhodně ale je na co se těšit, nechybí ani červencová výzva Daring Bakers, která byla dle vlastního výběru - okamžik překvapení...ano, pustila jsem se do Princezny! Ale to až příště..
Dnes si dáme jeden bleskurychlý koláč, nikoli však ohraný. Teď, v létě, v době dozrávání všeho ovoce, je nejprofláklejší, ale i mnohdy neoblíbenější rychlovkou bublanina a všemožné její variace. Moje maminka to podle mě vychytala perfektně - dělá bublaninu z palačinkového těsta (nevěřila jsem, ale vážně je to tak jedlé, že sníte na posezení plech). Bublanina je nejlepší z co nejvýraznějšího ovoce. Já měla ale z víkendu k dispozici broskve a malou skleničku borůvek, takže jsem vymýšlela, jakou přísadou bych chuť zvýraznila. Mák! Já vím, už to pomalu vypadá, že jsem na mák vysazená...:-)
Koláč jsem sfoukla vážně asi během dvou minut, zcela intuitivně, žádná věda.

A smíchala jsem:
půl hrnku hladké mouky
půl hrnku celozrnné špaldové mouky
půl hrnku mletého máku
půl sáčku prdopeče
špetka soli
pár lžic agávového sirupu
2 vajíčka
3/4 hrnku studené vody
cca 8 oloupaných a na drobno pokrájených broskví (pokud chcete jednolitou hmotu, broskve rozmixujte tyčovým mixérem)
skleničku kanadských borůvek

Jednoduše jsem dala do mísy nejprve všechny sypké suroviny, pak všechny nesypké, umíchala v hladké těsto a přidala ještě na kousíčky pokrájené broskve.

Celá směs přišla do máslem vymazané a moukou vysypané koláčové formy a na vrch ještě putovaly ledabyle poházené borůvky.

Pekla jsem na 180 stupňů cca 40 minut dozlatova! 

A to je celá věda, koláč splnil svůj účel bleskové přípravy a zvýraznění chuti broskví, které samy o sobě v pečených moučnících moc výrazné nejsou.
Koláček je neskutečně vlhký, přesný opak těch suchých, u kterých vás drobečky škrábou v krku :-)